Se šikanou se můžeme setkat na kterémkoli pracovišti, na věku nezáleží. Jedinec se jí jen těžko brání, i když odborníci na ni mají zaručené rady. Ve skutečnosti nad pracovníkem vítězí jako lež nad pravdou.

Příkladem je zážitek paní Dany

Na pracoviště nastoupila mladá slečna Monika a již při svém prvním vstoupení do rozlehlé kanceláře, kde se pracovalo s penězi, pronesla velmi hlasitě, aby to dolehlo ke každému uchu zaměstnance „ Tak ty staré baby kolem padesátky by se měly střílet!“

Nikdo tuto průpovídku nebral vážně, spíše to omlouval nezkušeností a mládí nové kolegyně. Nejednoho pracovníka napadlo, že až zjistí, jaká zodpovědnost a pracovní vytíženost je na každého kladena, tak ji tyto nerozvážné řeči přejdou.

Pracovištěm se postupně začaly trousit pomluvy na jednotlivé zaměstnance, ze strany Moniky se začalo objevovat urážení, zesměšňování, ponižování a to i před klienty. Když se situace stávala neúnosnou, hledali pracovníci pomoc u vedoucího pobočky. Ale ten spíše novou kolegyni omlouval, že to není možné a že ať si to tak neberou.

 

Jenže jak běžel čas, stávala se atmosféra na pracovišti neudržitelná. Slečna Monika, jistá si svou nedotknutelností a také stoupající drzostí vůči kolegům své útoky stupňovala. Její chování mělo všechny prvky šikany – mobbingu. Tou poslední kapkou bylo, když při odměnách dostala od vedoucího pracoviště odměnu jen Monika s odůvodněním, že je mladá, ambiciosní a progresivní, z čehož by si všichni ostatní zaměstnanci měli vzít příklad.

K ponižování, urážení a zahanbování se přidalo od Moniky i vyhrožování a podrazy. A v takovéto atmosféře, kde je veliká zodpovědnost a nutná přesnost a také souhra všech zaměstnanců jelikož jde o velké peníze se velmi těžko pracovalo.

Paní Dana těchto urážek a ústrků nebyla také ušetřena. Nejedna její kolegyně začala do zaměstnání chodit se strachem, ke kterému se přidaly ranní nevolnosti, obavy aby neudělaly někde chybu, či něco neopomněly, protože všichni dohromady měli hmotnou odpovědnost a hlavně šlo o velké finanční transakce.

Vedení pracoviště celou situaci zlehčovalo a tudíž ji ani neřešilo a tak se začaly objevovat výpovědi zaměstnanců. Postupně odešlo několik pracovníků na vlastní žádost a na pracovišti to bylo velmi znát. Paní Dana nebyla útoků ze strany Moniky ušetřena a když ji nemohlo být nic po pracovní stránce vytknuto, terčem její kolegyně se stal její šatník, potom rodina. Vždy se důvod našel pro jedovatou poznámku či urážku.

O pomoc požádala paní Dana svého nadřízeného, aby ji byl nápomocen situaci řešit. Jaké ale bylo ale překvapení, když místo pomoci se po dvou dnech dočkala písemného napomenutí, jehož důvod byl smyšlený. Situace se pro paní Danu stávala velmi psychicky náročnou a tak na nátlak rodiny raději podala výpověď.

 

Několik měsíců byla paní Dana hlášena na ÚP a snažila se najít novou práci. Prošla několika konkurzy, ale vždy narážela na odpovědi, že je ji přes padesát a že má úzkou specializaci. Když už téměř ztrácela naději na novou práci, dostavil se výsledek.

Dnes má paní Dana po sedmi měsících nové zaměstnání, lepší pracovní dobu a ještě navíc daleko větší platové ohodnocení, než měla na minulém pracovišti.

 

Na období, kdy byla obětí mobbingu jen nerada vzpomíná, protože je to velmi nepříjemný zážitek, který nikomu nepřeje.

 

redakčně zpracovala: Jana Šulcová

 

zažili jste něco podobného? napište nám o tom na info@babinet.cz