Osvobodila miliony žen z nepohodlných korzetů: vynalezla podprsenku a odmítala jakékoli předsudky. Nastartovala literární dráhu mnoha umělců a na mezinárodní uměleckou scénu uvedla i Salvadora Dalího. Neobyčejný život Caresse Crosbyové zachycuje knižní novinka nazvaná Srdce je pohřebiště lásky. Napsala ji její pravnučka Tamara Colchesterová. Čtivý příběh zachycuje pestrý život ženy, která pohrdala společenskými konvencemi, nesnášela omezení a podle toho se také chovala. Crosbyová byla nezapomenutelnou postavou bohémské Paříže 20. let minulého století.   Colchesterová poutavě vypráví úchvatný, dnes již téměř zapomenutý příběh své přebabičky, která prožila život plný zvratů. Šťastných i nešťastných. A poodhaluje i rodinné tajemství…

„Vždy ano“, takové bylo motto Caresse Crosbyové. Byla třikrát vdaná a žila pod různými jmény.  „Chtěla být objektem touhy a nedovolila, aby jí stáří ubralo na jejím šarmu. Obdivovala jsem ji. Ale někdy se chovala tak, jako by jí bylo všechno jedno,“ říká pravnučka Tamara Colchesterová. Kniha Srdce je pohřebiště lásky je její prvotinou. Příběh se pohybuje v různých časových rovinách a cestuje z Francie do Itálie a na Normanské ostrovy. Je mozaikou útržkovitých obrazů a elegantně míchá fakta s fikcí. A jde i více pod povrch: dozvíme se i to, co jsme dosud o Caresse nevěděli.

„Je to příběh ženy, kterou jsem nikdy nepoznala, a životů, které stvořila. Zkoumala jsem jej zvenčí a domýšlela zevnitř.  Jako bych se ocitla v přízemí vysokého domu, v němž ona obývá horní podlaží. V patře nade mnou žije má matka. V poschodí nad ní moje babička.  A úplně nahoře, v nemožně velkých pokojích, kde se protínají slunce a stín, žije moje prababička Caresse,“ vypráví Tamara Colchesterová. Srdce je pohřebiště lásky je kniha nejen o lásce, touze a odvaze.  Ale také o ostudách, kruté lhostejnosti a o pohrdání.

Z anglického originálu The Heart Is a Burial Ground přeložila Kristýna Kučerová, 316 stran, cena 298 Kč. Vydalo nakladatelství Sofa Books.

Kdo byla Caresse, královna Paříže 20. let?

Narodila se v roce v 1891 v Bostonu jako Mary Phelps Jacob. Vyrůstala v bohaté koloniální rodině se šlechtickými kořeny a nikdy neměla nouzi o peníze. Pak přišel její legendární nápad. Vadil jí těsný korzet, a tak, když šla na taneční zábavu, vytvořila ze dvou hedvábných kapesníčků a stužky jednoduchou podprsenku. Třiadvacetiletá Mary měla obrovský úspěch. A hned si nechala svůj vynález patentovat. Podprsenka se zakrátko stala senzací.  Mary chtěla podnikat, ale Richard Peabody, za kterého se provdala, jí to rozmluvil. Svůj patent prodala za pakatel společnosti, která zakrátko na podprsenkách vydělala miliony dolarů.

Patronka ztracené generace avantgardních umělců a intelektuálů

Když Mary potkala v roce 1920 o sedm let mladšího Haryho Crosbyho, všechno v jejím životě se změnilo. Přišel rozvod a po něm cesta spolu s Harrym do Paříže. A tam se už proměnila v Caresse. Harry pracoval v bance a oba společně vedli divoký, bohémský život. Pořádali extravagantní  večírky plné vášně, nevěr a sexuálních afér. Nechybělo na nich ani opium. Spřátelili se s Picassem, Salvadorem Dalím a s dalšími avantgardní umělci a intelektuály. Spolu s Harrym psala Carrese poezii a povídky.  Založili pak vydavatelství Black Sudnay Press, kde své knihy vydávali. Firma měla úspěch a brzy začali vydávat i prvotiny autorů, jako byli Ernest Hemingway či Antoine de Saint-Exupéry. I díky tomu dosáhli oba později slavní spisovatelé úspěchu na literární scéně. Po pár letech bouřlivého soužití spáchal Harry spolu s jednou ze svých mladých milenek sebevraždu. Caresse se pak naplno oddala objevování nových autorů a vydávání jejich knih.

Během druhé světové války se Carrese přestěhovala zpět do USA.  Provdala se za černošského boxera s přezdívkou Canada Lee. A na světě bylo další velké pozdvižení. V té době totiž platily segregační zákony, které zakazovaly smíšené manželství. Postihovaly také sex mezi bílými a barevnými Američany.  Carrese však, tak jako vždycky, vůbec nebrala na společenské regule ohled. A užívala si života plnými doušky.  Později  založila organizaci Woman Against War (Žena proti válce). Přestěhovala se do Evropy a nedaleko Říma koupila zámek z 15. století.  Snažila se z něho vytvořit středisko pro světový mír. Zemřela na srdeční selhání v Římě v roce 1970.