Nejslavnější porodní asistentka světa: Ina May Gaskin – tahle úžasná bytost, vzhledově připomínající Mary Poppins kříženou se středověkou šarlatánkou, nemá vůbec žádné formální lékařské vzdělání.

Přesto odrodila stovky zdravých dětí a ve svém poslání dosahuje ve všech směrech (od úmrtnosti a zdravotních komplikací rodiček až po celkový zážitek čerstvé maminky) nesrovnatelně lepších výsledků, než špičkové americké porodnické kliniky.

Když zrovna nepomáhá dětem na svět, neúnavně kočuje světem a prozrazuje „tajemství“ svého úspěchu. Nedávno tak učinila v rámci projektu „Týden respektu k porodu“ v působivém prostředí výtvarné výstavy Umění porodit i v Praze. Inspirujte se její nenahraditelnou zkušeností i vy!

Píše se rok 1975 a několik nadšenců, včetně mladé aktivistky Iny neúnavně bojuje o humanizaci porodů. Žádají především umožnění práce porodních asistentek, které by ve velkých špitálech vytvořily rodičce alespoň minimální zázemí a příjemnou atmosféru. Jejich povolání se ale považuje za nepotřebné a porody doma už jsou úplné tabu. Rodí se v nemocnicích jako na běžícím pásu a podle osvědčených metod, budoucích maminek se nikdo na nic neptá. „Když jsem v roce 1966 rodila své první dítě, doslova ho ze mě násilím vyrvali kleštěmi, aniž by to bylo absolutně potřeba,“ vzpomíná Ina. Jedním z mála států, kde se lidštější asistenci při porodech neotáčejí zády, je Tenessee. Skupina kolem Iny proto zamíří tam společnými silami vytvoří osadu, která brzy čítá kolem 1400 obyvatel. Protože jsou ale přistěhovalci, nemají nárok na žádné zdravotní pojištění ani další sociální podporu, musí se proto zabezpečit sami – včetně lékařské péče. Ina, která už dříve byla nucená odrodit několik dětí v polních podmínkách, pak osobně asistuje u příchodu každého nového človíčka. Spoléhá se na instinkty – své vlastní, a samozřejmě nastávající matky. „Dělala jsme všechno proto, aby se cítila co nejlépe. Když měla hlad, připravila jsem jí jídlo, nechala jsem jí klidně tančit nebo zpívat, když jí to pomohlo odreagovat se. Když to vypadalo, že už už bude rodit, ale pak se děťátku ven nechtělo, nechala jsem jí a pak jsme to zkusily znovu, dokud to nešlo samo. Později jsem se s údivem v odborných knihách dočetla, že spousta našich metod se pokládá za absolutně nepřípustné.“ Ina takhle pomohla na svět neuvěřitelným 2500 zdravých dětí! Samozřejmě měli k dispozici auta a v případě komplikací mohli okamžitě odvézt rodičku do nemocnice, takových případů ale bylo jen pár, z toho jen dvakrát (!) si okolnosti vynutily císařský řez. Drtivá většina porodů probíhala naprosto bezproblémově. „Když jsem pak pročítala odborné knihy o všech těch nebezpečích, která mohou rodičky potkat, říkala jsem si: Kde jsou? Nám se nic podobného nedělo,“ říká Ina.

Později se Ina začala zajímat o to, jak je možné, že zatímco jí pod rukama rodí ženy v pohodě a spokojeně, v nemocnicích jich čím dál více umírá. Jen ve Spojených státech zemřelo od roku 1982 neuvěřitelných 25 000 maminek a z toho většina zbytečně. Odpověď proč je jednoduchá – nepřiměřené lékařské zásahy. Není náhodou, že s rapidně rostoucím počtem provedených císařských řezů roste i úmrtnost rodiček. Nejčastější příčinou nečekaného úmrtí je právě chybný chirurgický zákrok při provádění řezu. V USA se podíl dětí narozených císařským řezem už na některých klinikách vyšplhal i na 50-70%! Ženy masírované a vystrašené médii jsou přesvědčené, že takový zákrok pro ně bude nejbezpečnější a žádají o něj, i když vůbec není nezbytný. Opak je ale pravdou. U nás, kde podíl císařských řezů ještě zdaleka nedosahuje takového rozsahu (je to asi 17%), je úmrtnost 4x nižší než v Americe – tamní statistiky se už přibližují zemím třetího světa a stále nebezpečně rostou.

Zdaleka to není ale jen vyšší riziko úmrtí, co by vás mělo na mocně lékařsky podpořeném porodu znepokojit. O život jde naštěstí jen v opravdu mizivém procentu případů, ale samotný průběh porodu je také nesmírně důležitý. Špatný přístup totiž může znamenat doživotní zdravotní komplikace nebo příšerný zážitek z porodu, který leckdy ovlivní i vztah k děťátku. Ve většině nemocnic se bohužel pořád jede podle jakési šablony a na matku a její potřeby se příliš velký ohled nebere. 90% pacientek se podávají léky, které tlumí bolest. Málokterá maminka přitom ví, že epidural u každé páté rodičky způsobí doživotní bolest zad. Především ale tlumící léky otupí schopnost vnímání vlastního těla, které je při porodu nesmírně důležité. „Média někdy prezentují porod jako ten nejpříšernější zážitek, který se vám může přihodit. Maminky z něho pak mají dlouho dopředu panickou hrůzu. Jsou to ale hlavně tyto děsivé předsudky a stresující prostředí, které dělají porod tak nepříjemným. Já jsem ve své praxi zažila spoustu žen, které si porod vyloženě užily, některé přitom zažívaly přímo sexuální euforii. Určitě i proto, že vyrůstaly v prostředí, kde žádný strach z porodů nepanoval. A své jistě dělá i přirozený průběh – je prokázáno, že uměle vyvolaný porod bolí víc, než ten spontánní,“ tvrdí Ina.

Možná si říkáte, že nepříjemný nemocniční zážitek skousnete raději, než riziko, že vaše dítě bude po narození potřebovat okamžitou lékařskou pomoc. Ina oponuje: „Pokud u porodu asistuje zkušená asistentka, dokáže velmi brzy a z velmi jemných náznaků poznat, že něco není v pořádku. Většinou je pak dost času na to maminku bezpečně a pomalu převést do nemocnice. Uhánět při prvních kontrakcích splašeně po hrbolaté cestě za lékařem – to většinou situaci podstatně zhorší. Když je průběh bezproblémový, mnohem víc vám prospěje klid a pohoda domova. Ještě nikdy se nám nestalo, že by dítě vinou domácího porodu utrpělo nějakou újmu. Jen ve třech případech ze sta je potřeba použít dýchací přistroj či kyslíkovou masku a ty k domácím porodům vždy nosíme.“ Ině je jasné, že většina maminek se strachu z porodu bez lékařského dohledu bude zbavovat jen velmi pozvolna, zvlášť pokud v jejich zemi nejsou příliš běžné. Je proto třeba začít zpříjemňovat porody v lékařských zařízeních – a to především kvalifikovaným a šetrným přístupem. Naprosto žádoucí je proto přítomnost porodní asistentky, která by se neměla omezit jen na posledních pár desítek minut. „Snažíme se školit nové asistentky tak, aby se s maminkou setkávaly už v dřívějších fázích těhotenství a vypěstovaly si k ní osobnější vztah, při porodu bude pak žena mnohem uvolněnější.“ Samozřejmostí by měla být ohleduplnost a naslouchání potřebám rodičky. Zákonné standardy by měly vždy umožnit přítomnost otce nebo duly.

To, jaký pro vás porod bude zážitkem, závisí z velké části na tom, jaký způsob si vyberete. Vždy byste měla dát v první řadě na své vlastní instinkty – kdyby vás při domácím porodu provázel panický strach, není pro vás to pravé. Nenechte se ale svázat jen doporučeními lékařů a nejnovějšími trendy. Ina May Gaskin zná jediný recept: poslouchejte vlastní tělo, jak nejlépe dokážete.