Střídavá péče, která opravdu zajišťuje stejná práva rodičům, nemusí být již tak ohleduplná, a jak se dnes moderně používá, „friendly“ k dítěti samotnému. Prvoplánově se zdá, že dítě má nárok na stejný kontakt s oběma rodiči, nicméně podíváme-li se hlouběji, musí nám být jasné, že ani v nerozvedených rodinách, kde rodiče žijí společně, nemají oba naprosto jednoznačně stejná časová období strávená s dítětem a nepodílejí se na péči o ně naprosto stejně.

V mnoha rodinách přece jen otec přichází domů později a maminky zajišťují péči o jídlo, úkoly, oblečení. Zejména jedná-li se o ty úplně nejmenší děti. Ale také to může být obráceně. Matka je v práci více a péči zajišťuje otec (v takové situaci je spíše namístě svěření dítěte do péče otce). Tudíž model střídavé péče ani nevychází z přirozeně rozdělených rolí v péči o potomka.

Zmatek v hlavě

Můžeme jistě namítnout, že tento tradiční model je již překonán a mnoho otců se dnes opravdu daleko více na výchově a péči podílí. Nicméně jestliže dítě střídá domov například po týdnu, dokáže si vůbec někde vybudovat stabilní prostředí, kde se cítí doma a bezpečně? K tomu se nutně přičítá další problém. Jestliže se partneři rozešli, velmi pravděpodobně se lišili i v představách o výchově a zacházení s dítětem.

V takovém případě po rozvodu při střídavé péči jeden týden dítě zažívá jeden model výchovy a žití a druhý týden to může být zcela jiné. To v období, kdy se učí, co je správné a jak „to v životě chodí“, může být pro dítě velmi matoucí. A to stále mluvíme pouze o bezproblémových dětech a o rodičích, kteří spolu dokážou velmi přátelsky a otevřeně komunikovat a jsou ochotni k různým kompromisům.

Tati, kam jde bráška?

Dva lidé po rozchodu mnohdy zakládají nové rodiny s dalšími dětmi. Taková rodina má obtížnější situaci již v samém počátku. Jeden z partnerů si totiž musí vybudovat vztah k „cizímu“ dítěti, musejí vyvážit situace, kdy další potomek ze současného partnerství se ptá, kam starší sourozenec odchází. Tato rodina si musí vytvořit různá pouta. Jen tak může fungovat jako rodina. Na to je ale zapotřebí, aby všichni společně trávili dostatek času. Jestliže však starší potomek střídá domovy, je pro rodinu velmi obtížné se společně sžít.

Liché víkendy jsou moje, sudé tvoje

Možná může být tedy model, kdy druhý z rodičů si bere potomka každý druhý víkend, v případě nějakých prázdnin i prodloužený a o velkých prázdninách více strávených dní, pro všechny mnohem přínosnější. Dítě má stabilitu jednoho domova, matka (či otec) zajišťuje běžnou péči a povinnosti, ale také má možnost trávit s dítětem i volný čas. Otec (nebo matka) tráví s dítětem volný čas a v delších časových úsecích má dítě možnost poznat, jak otec (matka) žije. Všichni mají větší možnost plánovat čas tak, aby se dítěti věnovali a poskytli mu v této pro něj obtížné situaci optimální péči.

Ani jeden z rodičů nemá právo druhému bránit ve vídání se s dítětem, ale naprosto přesně dělený čas půl na půl dítěti také nezajistí dostatek lásky. Dítě totiž potřebuje i určitý klid a stabilitu domova.