Co se přihodilo mě, může se přihodit jakémukoli muži, který hledá dívku přes seznamku. Dospěl jsem k názoru, že být sám asi není to pravé ořechové, i když sám jsem vlastně nikdy nebyl. Přece jenom žena, se kterou bych trávil svůj život, prostě chyběla.

Moc jsem nikam nechodil, seznámení proto nebylo tak jednoduché, jak by se snad zdálo a tak, na radu kamaráda, hurá do inzerátů. Sepsat inzerát nebyl problém, to bylo šupem a protože sem tam i nějaká ta zkušenost se ženami byla, napsal jsem inzerát tak, aby zabral. To znamená útok na city a popsat se jako domácí kutil, něžný,milující děti, dobře vydělávající a toužící po opravdové lásce. Zdaleka jsem netušil, jakou odezvu inzerát bude u žen mít. Dostal jsem asi 200 odpovědí, od blondýn až po černovlasé,hubené a silnější, mlaďoučké až po již odrostlejší. No jo, ale co s tím? Schůzky s 200 ženami jsem se bál uskutečnit a tak nastala dlouhá korespondence.

Sítem prošlo deset žen a pak jsem se vydal na schůzky. Ve většině případů to bylo někde ve vinárně, nebo kavárně. Samozřejmě jsem se nafintil abych jó vypadal dobře a hurá na rande. Jasně, že zpočátku se hovor točil kolem toho, proč inzerát, jaké mám představy, zda chci děti, kde bydlím, zda ve vile nebo v bytě OÚ. Dokonce se mě jedna ptala, jestli vůbec bydlím, v domnění, že hledám ženu s bytem.

Abych pravdu řekl, většina těch žen chtěla vlastně majetek a přepych a někoho kdo by se o ně staral. Proč si to myslím? No, těžko si myslet něco jiného, když celé debaty vedly a nepustily mě ke slovu. A to jen o autech, jestli ho mám a jaké, kolik vydělávám, jestli kupuji dárky a jaké, zda bych chtěl aby pracovala, atd. Navíc jejich představení se byla o známostech, o tom kterého zpěváka či herce osobně znají, že by nedokázaly žít z deseti tisíc na měsíc, parfémy jedině Dior, oblečení od Versaceho.

Dostával jsem komplex méněcennosti a malosti. Horší to bylo jim vysvětlit, že o to mě nejde, že bych rád normální hodnou holku a společně aby jsme byli spokojeni. Na otázky jestli mě zaujaly, jsem reagoval upřímně... že moc ne, a že mám představu asi jinou. Dvě ale byly trochu jiné a milé, příjemné a hezké a tak jsem se rozhodl pro tu jednu.

Jmenovala se Jana. Hezká, šarm, vzdělaná a jediná, která poděkovala za to, že jsem za ni zaplatil útratu. Abych nezapomněl na jednu skutečnost. Všechny trvaly na setkání v podniku, dávaly si "do trumpety", ale při placení to nechaly na mě a poděkovat, to se nepodařilo ani jedné. Zřejmě proto, že se domnívaly, že je to jaksi povinnost chlapa.

Jana zapůsobila, majetek ji nezajímal, preferovala osobní potřebu dávat lásku a něhu, zájmy měla všeobecné a přehled ve všem slušný, nikam netlačila a byla viditelně rozhodnuta to se mnou zkusit. Protože navíc byla velmi hezká, byla ruka v rukávě a dívka mých snů byla vedle mě. Pár schůzek a všechny nádherné a rodila se láska jako trám. Divadla, koncerty, společnost, vše na úrovni a já se mohl přetrhnout - jen jsem ji zaslechl v telefonu - abych ji viděl. Erotika ta byla nádherná a vášnivá, plná silných emocí.

Po několika měsících jsme se dohodli, že spolu chceme i žít a tak na její naléhání jsem se k ní přestěhoval a opět spokojenost na obou stranách. To že byla naprosto soběstačná, mě zpočátku i vyhovovalo, a to že pracuje jako barmanka v nočním klubu, jsem bral normálně a ani ve snu by mě nenapadlo, že je to trochu jinak. To že utrácela desítky tisíc za oblečení, jsem ani moc nevnímal. To, že občas přišly na návštěvu dívky o jejichž práci nechtěla mluvit, mě nevadilo, dávala mě drahé dárky, byl jsem slepý a hluchý. No jo, ale já za ní nesměl do práce, protože vedoucí si nepřál, jak říkala, aby za zaměstnanci chodily návštěvy.

Jednou mě to ale nedalo a vydal jsem se do podniku, kde pracovala.

To, že to byl noční klub jsem věděl, ale že erotický to mě nenapadlo. To jsem poznal až na místě. Vstoupil jsem a několik dívek se hned nabídlo, že mě budou dělat společnost a tak jsem odmítl protože důvodem mé návštěvy nebylo se bavit, ale vidět svou milou při práci. Nikde jsem ji ale neviděl a proto jsem se ptal kde je a jedna z dívek mě sdělila, že na pokoji a abych počkal, že za chvíli přijde. Přišla a nevšimla si mě, bylo tam šero.

To co jsem viděl a slyšel mě vzalo dech a úzkost ovládla moje tělo. Těžko se to dá popsat, ale nepřeji ten pocit nikomu. Přišla s tlustým nechutným chlapem a držela se ho a hladila ho. Nejen to, ale prosila ať ještě přijde, že to bylo fajn a jestli chce že vezme ještě jednu dívku a půjdou na pokoj ve třech. Následně ho opustila a šla mezi dívky, kde začala vykládat, jak dnes vydělala a slovník jsem nechápal. Najednou ztuhla, protože jí dívky řekly, že tam na ni někdo čeká a viděla mě. Nejen, že mě vynadala, navíc ještě vyhodila.

Vrátil jsem se domů, nic nechápal a celý zničený jsem usnul. Ráno přijela a byla úplně jiná, hrubá, sprostá. Vyčítala mě, že jsem tam neměl chodit, a že má právo také na lásku, že to dělá jen kvůli penězům a že cit v tom není. Představa s kolika muži byla, mě ničila a i když jsem k ní cítil hodně, věděl jsem, že je to konec protože bych nedokázal žít s ní a vědomím, že denně chodí do bordelu. Zklamání veliké a současně i lítost.

Řekl jsem že odejdu a to byl šok, protože jsem dostal facku a nadávky neměly konce. Výčitky, že jezdím jejím autem, bydlím v jejím bytě a že věci co mě koupila mě byly dobré. Útoky na tělo a psychiku. Křičela, že ostatní chlapi by byli rádi kdyby ji měli a že se mnou byla jen proto aby nebyla sama a mohla někoho milovat. Odešel jsem.

Po měsíci přišla s tím, že už to nedělá a že má dost peněz a že nemusím nic dělat a jen ať jsem s ní. Plakala. Nešlo to. Možná kdybych byl otrlý a chtěl se na její úkor mít dobře, bylo by to pro mě i vyhovující, ale tak otrlý jsem nebyl. Miloval jsem ji moc, ale věděl jsem, že v hloubi duše bych jí to stále vyčítal a ač nerad,opustil jsem ji definitivně.

Později jsem ji viděl v různých podnicích kde opilá sedala chlapům na klín, pak začala fetovat a co vím, byla i těhotná a dítě dala do pěstounské péče. Známí co ji viděli a hovořili s ní, říkali, že o mě stále mluvila. Dnes když si vzpomenu, říkám si že jí byla veliká škoda, měla v sobě cosi, co některým ženám chybí, ženskost a živelnost. Byla vychována v dětském domově a v 18-ti letech odešla do světa bez prostředků a kamarádka ji přivedla k prostituci protože to neslo. Zvykla si ... Byla zvyklá na chladný přístup od mužů a protože byla žena objevila se zcela zákonitě i touha mít někoho ráda a byla by ochotna pro to udělat cokoli i za cenu, že si vlastně chlapa bude kupovat, tak jako ji si kupovali muži.

Okolo sebe vidím mladé a krásné dívky a představa, že se některé živí prostitucí ve mě vyvolává lítost, ne pohrdání. Víte, ony ty holky v tom bordelu jsou především ženy a některé hodně citlivé a znalé mužské ješitnosti a slabin. Myslím, že by byly leckdy daleko lepšími manželkami než ty o kterých si to možná myslíme. Brání nám v tom vědomí, že je jen prostitutka. Co Vy víte pánové o ženách? Nechováte se ke svým ženám někdy jako k prostitutkám? Chladně bez citu? Vážíte si lásky kterou Vám dávají? Ruku na srdce!

 

autor:Jiří Šivák

foto: Pixabay.cpm