Osud – pro nejlepší kamarádku Lucinku!!

Nikdo z nás nezná svůj osud.

Ptám se,

Je to dobře nebo špatně?

Já už kousíček svého osudu znám.

Mým osudem jsi Ty.

Nemůžu to tvrdit s určitostí,

Ale to, že jsme se potkaly

To byla zásluha osudu

Nemyslíš?

Já myslím že ano.

Kolik lidí chodí po světě a snaží se,

Aby věci byly tak, jak chtějí oni?

Hodně!

Ale nikdy se jim to nepovede.

I já bych někdy chtěla změnit svůj osud,

Ale ne to hezké co jsem prožila s Tebou!

Víš, jak krásné by bylo znát se jen o chvíli dřív?

Ale byl to náš osud,

Ten nezměníme.

Díky osude,

Alespoň za ty krásné chvíle…