Starší léčebné postupy chřipky se od těch dnešních na první pohled moc neliší – klid na lůžku, teplo, podávání tekutin – to vše platí stále. Naši předkové však neměli k dispozici účinné léky proti viru chřipky a také nevěděli, že chřipku způsobuje virus . Jak proti ní bojovali, částečně zaznamenal F. V. Vykoukal v útlé knížečce „Domácí lékařství našeho lidu“ (vydána roku 1894). Autor sám k publikovanému říká: … „kdo by snad chtěl těchto lidových prostředků prakticky užívati, zajisté pozná přesnadno, co je vzato z osvědčené zkušenosti a kde pracovala jen pověrčivá fantasie.“

Všemocné bylinky

Na bolesti hlavy používali naši předkové nakuřování jalovcem. Při bolesti očí („jsou zapáleny a řeže v nich“) bylo doporučováno vymývat je „odvarem z listí květu růžového“. Kdo měl slabé plíce, měl pít odvary z různých bylin (plicník, chrpa, stračí nožka, lipový květ…). Na zvýšení chuti k jídlu se stloukala routa, šalvěj a pelyněk, směs se vložila do vína a přeceděná se pila ráno a večer nalačno. Nemocní se neměli dívat do zrcadla, protože by to mohlo způsobit zhoršení nemoci.

Chléb místo teploměru

Jestli se nemocný uzdraví (a to bylo kdysi daleko méně jisté než dnes), se hádalo takto: Nemocnému pomazali čelo kouskem chleba a tento chléb pak dali psu. Pokud pes chléb snědl, nemocný se měl uzdravit, pokud ho nechal ležet, mělo to značit smrt nemocného.

Prevence především

Důležitější než samotné léčení, zejména proto, že skutečně účinných léků bylo poskrovnu, byla prevence. Platilo ponaučení: „Vysekáš-li na Štědrý den před slunce východem otvor v ledu a třikrát se tudy pohroužíš do ledové vody, netkne se tě nemoc celý rok.“ Navíc každá „řádná hospodyně, ať již jest její domácnost sebe skrovnější“, měla doma malou bylinnou lékárnu, obsahující „léky proti nejobyčejnějším chorobám“, s tím, že „nejlepší léčivou sílu má všecko koření trhané v den svatého Jana Křtitele“.

Zdroj: Vykoukal FV. Domácí lékařství našeho lidu. 1894