Kniha Andrewa Exuma s výmluvným názvem Bojoval jsem s Al-Kájdou mne v nabídce vydavatelství Baronet zaujala i přesto, že jsem žena a o válečnou tématiku se moc nezajímám, spíš se jí programově vyhýbám. Ale nelze zavírat oči před vším, co se děje, i když se to třeba děje s naším nesouhlasem, či výhradami. Faktem je, že armáda USA se díky politice své vlády aktivně zapojuje do různých světových konfliktů mezi jinými i do boje s teroristickou organizací Al-Kajdou.

A kdo je to armáda? Armáda jsou vesměs mladí muži, vojáci, kteří většinou vůbec nepočítali s tím, že by se mohli dostat do víru skutečné moderní války, že by opravdu na svou obranu někdy museli používat ostrou munici, ničivé zbraně, zabíjet, že by jim po boku umírali kamarádi...

Mladý hrdina působí sympaticky, popisuje nejen boj a své vyrovnává ní se s tím, že sám útočí, ničí, zabíjí, ale také běžné, ale nepříjemné aspekty života vojáků, mužů bez žen. To dělá celý příběh lidským.

Fascinovalo mne také, jak se po návratu z bojů s velkými obtížemi vyrovnává s nepřiměřeným zájmem médií a s nepochopením, s kterým veřejnost (i ta v USA) na válku v Afghánistánu pohlíží. Hlavně se ale musí vyrovnat sám se sebou, s válečnými událostmi, které prožil.

Kniha psaná formou dokumentární reportáže je bolestný výkřik mladého inteligentního muže, vojáka, který se postavil do cesty smrtelnému nebezpečí ohrožujícímu celou naši civilizaci i způsob života. Kniha mne fascinovala a opravdu stojí za přečtení. Nejen mužům, ale i nám, ženám.