V nakladatelství Grada vyšla nedávno zajímavá publikace Eutanázie, nebo paliativní péče, jejíž autorkou je MUDr. Marta Munzarová. Koho by občas nepřepadaly otázky kolem života a smrti? Jsou asi v určité fázi života důležité pro každého z nás, ať už se týkají nás samých, nebo našich blízkých. Tato kniha, která se zabývá otázkami eutanázie ze všech stran, je určena medicínské, ale i široké veřejnosti.

Autorka se přiklání spíše k léčbě paliativní, tedy k důstojnému dožití v přiměřeném prostředí, než řešení medicínskému, odbornému, aseptickému. Toto řešení je příliš krátké, účinné, dostupné a definitivní. Právo na milosrdenství vyvolává diskuse mnohdy ostré a emociální.

Kniha prof. MUDr. Marty Munzarové, CSc., přednostky Ústavu lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně však není jen knihou o smrti a umírání, ale spíše knihou o životě člověka a jeho důstojnosti.

Já sama jsem zdravotní sestrou a nad otázkou eutanázie přemýšlím vlastně od studií. Ve chvílích těžkých nejen pro nemocného, blízké, ale i pro zdravotníka, kdy se bezmocně díváte do očí smrti, beznaděje a bolesti, je velmi těžké o ní nepřemýšlet. O rychlém a bezbolestném řešení. Ale co člověk, to názor. Diskuse o eutanazii má už vlastní dějiny. Pomineme-li Hippokratův příkaz pro lékaře nepodat smrtící lék pacientovi a židovsko-křesťanský důraz na posvátnost a nedotknutelnost lidského života. Roku 1870 rozpoutal nelékař S. D. Williams diskusi o užívání éteru a chloroformu k ukončení života nevyléčitelně nemocných. Lékaři tyto snahy odmítali a připravovaný zákon (r. 1906) nebyl nakonec přijat. Mluví se tu o méněcenném či bezcenném životě nevyléčitelně duševně nemocných a postižených. Smrt pro takové lidi je charakterizována jako milost či léčba. Ale je velmi často i zneužívána ( koncentrační tábory).

A co říci závěrem? Stále ještě nevím, na kterou stranu se přiklonit. Ano či ne, ale daleko víc chápu pocity lidí kolem sebe. Těch umírajících i těch, kteří jim jsou po boku. Kniha rozhodně stojí za přečtení.