Někdy přečíst knihu trvá kratší dobu než o ní napsat. Přečteno máte a pak přemýšlíte, co a jak nejšikovněji sdělit těm, kteří ji ještě nečetli, abyste jim to čtení nepokazili, spíš naopak, ještě o kousek vylepšili. Právě to je případ letní novinky Případ Pegasus a už z toho je vám jasné, že tenhle thriller má něco do sebe.

Tak tedy začněme, nejlépe od A jako Arkádie. Můžeme ji vnímat ve dvou rovinách, jako skutečnou oblast v dnešním Řecku anebo přeneseně ve smyslu země blažené, zaslíbené, téměř rajské. A protože tohle cestopis opravdu není, soustředíme se na ten druhý, mystický význam. Arkádie v něm představuje zemi, jejíž obyvatelstvo žije poklidným pasteveckým životem. Tak idylickým, že se tam snad ani neumírá. Jenže proč je potom na obraze Pastýři v Arkádii (cca 1640) od Nicolase Poussina vyobrazen náhrobek s latinským textem „Et in Arcadia ego…“ tj. doslova přeloženo „A v Arkádii já…“? Kdo já, jaký já?

A to je právě největším tajemstvím jak obrazu, tak Případu Pegasus. Jeho autor, Gregg Loomis, v něm pracuje s hypotézou, podle níž na místo tří teček patří slovo „sum“, tedy „jsem“. Tím se v tomto poselství zdůrazňuje ono tajemná já, asi v tomto smyslu: „Dokonce i já jsem v Arkádii.“. Podle valné většiny kunsthistoriků je oním já míněna sama smrt, podle řady autorů spekulativní a konspirační literatury však jde o přesmyčku (anagram) skrývající jisté smrtelně nebezpečné tajemství týkající se určitých okolností úmrtí a vzkříšení Ježíše Krista. Templáři je znají a fanaticky střeží. Dodnes. Dokáže je přechytračit jinak nenápadný americký právník již spíše středního věku Lang Reilly? Má k tomu zatraceně dobrý důvod a stejně zatraceně dobré předpoklady. Jako bývalého elitního zpravodajce s množstvím pozoruhodných kontaktů z minulosti ho jen tak něco nesloží. I když s tou autobaterií to nakonec bylo jen tak tak…

Při čtení mě trochu zarazila jen určitá historičnost některých popisovaných reálií. Proč v noci složitě shánět latinsko-anglický slovník, když máme internet a google? Dokonce asi tak na druhé kliknutí by tam Lang našel i onu přesmyčku a nemusel by ji sám složitě vymýšlet. Nejprve mě napadlo, že se možná nechtěl na internet připojit proto, aby ho nevystopoval mocný nepřítel. Copak ale neexistuje darknet, paralelní internet s šifrovaným přístupem, kde by člověk jako Reilly měl být jako doma? A proč si, proboha, kupuje foťák na film? Proč si to, co potřebuje, prostě nenafotí na mobil?

Ne, není v tom nějaká specifická špionská kulišárna. Případ Pegasus poprvé vyšel už roku 2005 (dva roky po Šifře mistra Leonarda), takže odráží technologickou (ne)vyspělost doby svého vzniku. V tomto ohledu je tedy po pouhých dvanácti letech vlastně už románem historickým. Dnes by se jeho děj odvíjel právě proto nejspíš přece jen trochu jinak. Na napínavosti mu to ovšem nijak neubírá, i když sem tam se nějaké to škobrtnutí najde. Tak třeba na straně 108 pochybuji o tom, že by po zahozené pistoli zůstal Langově přítelkyni prázdný držák. Spíše to bude pouzdro, ale chápu, že pokud v originále bylo slovo holster, k držáku to snadno člověka svede. Podobně na straně 261 Lang sotva zabil svého strážce tím, že mu pruhem látky otočeným kolem krku úplně „stiskl jícen“. S průdušnicí by to ovšem šlo hladce. Ale to jsou detaily, kterých si čtenář spěchající Langovi těsně v patách sotva všimne. A nejspíš ho nezbrzdí ani historické pasáže v podobě zápisků jednoho z mladých templářů odsouzených na smrt. Tedy mě nezbrzdily zcela jistě, v klidu a pohodě jsem si je přečetla všechny najednou až nakonec. Mohu tak ocenit jejich autentické vyznění založené na obsáhlé znalosti dané problematiky, další nepochybný klad celého díla.

Podívejme se nyní trochu na samotného autora, Gregga Loomise. Údaje, které o sobě nechal dokonce i na svých vlastních webových stránkách, jsou velmi skromné, a o moc víc neprozradí ani rozhovor uveřejněný na www.thebigthrill.org. Dozvíme se jen tolik, že je, podobně jako jeho hrdina, právník, že žije v rodné Atlantě (Georgia, USA) se svou manželkou Suzanne, rovněž právničkou, a zlatým retrívrem Harrym a že jeho děti jsou již dospělé, což poznal podle toho, že ho již nežádají o peníze. V mladších letech se živil jako automobilový jezdec a pilot komerčních letadel a dobře přitom poznal Evropu a Karibik.

O to víc zaujme jeho bibliografie. Svoje první dílo, novelu Voodoo Fury (voodoo je jasné, fury znamená zuřivost, tak si to nějak dejte dohromady), vydal v roce 1991, autorem bestsellerů se stal ale až o 14 let později právě Případem Pegasus (The Pegasus Secret), prvním thrillerem ze série s hlavním hrdinou Langem Reilleym. Pro nás je zajímavé právě to slovo první. Ještě téhož roku vychází druhý Reilleyho případ, The Julian Secret, a v dalších knihách se Lang potýká s tajemstvím sinajským, koptským, Bonapartovým, katarským, jedovým, nassauským a, zatím naposledy, s tajemstvím Alžbětiným (2015). Paralelně s touto řadou začal Loomis později vydávat sérií příběhů s hlavním hrdinou Jasonem Petersem, operativcem pracujícím pro soukromou organizaci NARCOM, která „dělá to, co CIA dělat nemůže“. Na světě jsou zatím tři Petersovy případy – Gates of Hades (Brány Hádu, 2007), Hot Ice (Horký led, 2013) a The First Casualty (První oběť, 2013). V prvním případě jde o to zmařit pokus ekoteroristů zabít prezidenta USA, v druhém o spiknutí týkající se ekologie a třetí laškuje s myšlenky, že paprsek smrti Nikoly Tesly skutečně existuje, a to v podobě supervýkonné zbraně. Na rozdíl od Reillyho, který se spíš stává obětí okolností a čelí jim z donucení, Peters jako profesionální zabiják smrtelně nebezpečné situace sám aktivně vyhledává. Z hlediska čtenáře je to ovšem nakonec stejně prašť jako uhoď. Je rád, že se občas stačí nadechnout. Pokud tedy nakladatelství Mystery Press ve svém úsilí vydávat díla Gregga Loomise vytrvá, máme se na co těšit. Najít další jeho příběh už letos pod stromečkem by vůbec nebylo špatné.

Vraťme se ale nyní ještě na chvilku k Případu Pegasus a k Arkádii. Pro mnohé z nás je onou Arkádií vytoužená dovolenková destinace, ovšem cesta do ní bývá leckdy k nepřečkání. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že po boku Langa Reillyho vám uběhne jako nic. Zvlášť, když se od něj na straně 285 dočkáte třeba tohoto lakonického konstatování: S penězi na dovolené je to jako s municí - bez ohledu na to, kolik máte, je to vždycky málo.

Jitka Lenková

PS. Podstatnou část obrazu Pastýři v Arkádii najdete na přebalu knihy, ale kdybyste ho chtěli vidět celý, wikipedie je vám k službám:https://cs.wikipedia.org/wiki/Ark%C3%A1die#/media/File:Nicolas_Poussin_-_Et_in_Arcadia_ego_(deuxi%C3%A8me_version).jpg