Život není sbírka her

Život není jen sbírka her,

tak vezmi rozum do rukou,

nedá se jen dávat taky ber,

ale ne vše je se zárukou.

Do tvých snů vcházím potají,

vždy tiše stojím z vysokou mříží,

přemýšlím o lidech,kteří se neznají,

kterým se život osudově kříží.

U okna sedím, do nebe maluju,

pláču když chce se mi smát,

mám v sobě zmatek,

realitě se vzdaluju,

co znamená mít někoho rád?

Oheň se s krví snoubí,

když blízko sebe procházíme,

čekám, co přijde z duše hloubi,

celý život si možná pokazíme.

Ptám se větru, který mi hladí vlasy,

proč jsi tu,proč chci tě u sebe?

Bože, kde je teď anděl spásy, někde spí

a já chci být blízko u tebe.

Natáhnu dlaň a ty se rozplyneš,

ucuknu a ty mě vždycky chytíš,

jak je to v přírodě,

když nejsi dost silný zahyneš,

do propasti se zřítíš.

Ležím v noci a cítím tvůj dech,

otevřu oči, jen samota mě objímá,

osude prosím, už mě nech,

slyšíš nářky, kterými tě láska proklíná?!

Když jsi blízko měla bych utíkat,

však tep se zrychlí,

v ústech sladkost tvých polibků,

toužím po tvých dlaních,

chci se tě dotýkat,

chci uhořet v prachu sopečnym.