Čert

Zas a denně polyká slova

temno houstne jak ticho bolestné

dnes mu vzpomínka vykřesala jiskérku naděje...

Ale večer v ledové ložnici z úst stoupá dračí dech

(jediné neklamné znamení promarněného života...)

Samota v společenství plamínku

láska polapena pavoučí sítí

rezivá jak zaschlá krev

zlomeného srdce...

Vzpomínám na Melanche

tak stará jak fosilie trilobita

přitom stále tak bolestná

tlačí a svírá jak kuří oko v těsné botě

no zapadla prachem dnešních i zítřejších cest...

Polyká slova jak žhavé olovo

a v krku se hromadí hořká beznaděj

děsivá bezmocnost padlého anděla...