Osamělost Malého prince

V mém malém světě

tři sopky mám,

pravidelně je

preventivně

s východem Slunce

vymetám.

Nevadí mi tak ani pavučiny,

prach, špína a eroze,

jako se bojím

následků

případné exploze,

která by asi, kdyby silná byla,

otřásla mou malou planetou

a možná ji i

zahubila.

Proto přes den chodím sám

a každé ráno

z vulkánů vymetám

představy, city, sny a přání

touhy a vzpomínky,

které již na mě probleskují

modrými plamínky.

Mám za to, že je na místě

určitá razance

při likvidaci

mých vulkanických emotivních

náloží

z hlediska jejich brizance.

Proto když někdy jiskra

při západu

odněkud spadne do kráteru,

na pusté skále nebo ledu

nemá co zapálit, na mou věru.

A když přec způsobí

nějaké doutnání,

má pravidelná profylaxe

mě,

doufám, ochrání.

V mém malém světě

tři sopky mám

bez otřesů a bez erupcí

nespím

     a přežívám...