Až do 18. listopadu potrvá zajímavá výstava originální, tvořivé, jemné a půvabné ženy Miloty Havránkové - Zelený dům v Gallery Art Factory, Václavské náměstí 15, Praha 1.

Poprvé své fotografie představila Milota Havránková veřejnosti před čtyřiceti lety na výstavě v Tübingenu. Od té doby se podle vlastních slov příliš nezměnila. „Už když jsem vzala poprvé fotoaparát do ruky, věděla jsem, co chci. V podstatě jsem stále ten stejný blázen, ten stejný člověk jako tehdy. Proto dokážu pochopit i to, co mladá generace prožívá dnes.“

Autorská výstava „Zelený dům“ retrospektivně mapuje 40 let jejího tvořivého úsilí. Nejvýznamnějším přínosem v tvorbě autorky je především neustálý zájem ovládnout fotografické médium, které se stále mění v tvořivém a technickém procesu. Díla Miloty Havránkové do značné míry rozšiřují možnosti vizuálního zpracování fotografie na Slovensku. Podněty v dané poloze pokrývají její různé zásahy do fotografie, kde nedotknutelnost negativu ztrácí své opodstatnění.

Tvořivá rovina však nezůstává jen ve vzpomínané poloze. Milota Havránková spojuje ve své tvorbě více uměleckých disciplín současně. V některých dílech dochází k průniku fotografie, objektu, hudby, experimentálního filmu, literatury, ilustrace, ale také užitkových disciplín. Mezi důležité výchozí momenty patří poznání surrealistické fotografie a filmu, pop-artových a op-artových tradic. Z hlediska typologie fotografie převládá v tvorbě Miloty Havránkové hlavně subjektivní fotografie vycházející z intuice autorky a fotografického záznamu jejích životních situací a pocitů. Na druhé straně právě z důvodu potřeby neustálé změny si autorka v tvorbě otevírá dveře k novým možnostem, které skrývá fotografický proces v multimédiích. V tvorbě Miloty Havránkové je možné různě interpretovat a pojmenovávat množství fotografických celků, ze kterých za 40 let tvořivého procesu vzniklo rozsáhlé dílo.

MILOTA HAVRÁNKOVÁ patřila do silného slovenského ročníku, který v 60. letech studoval na pražské FAMU. Už v té době se nechala slyšet, že fotografii přinutí vystoupit z jejího tradičního rámce obrazu a dostane ji v nejrůznějších aplikacích do nejrůznějších materiálů co nejblíže k lidem. V 60. letech byla její tvorba součástí vlny tzv. expresivního surrealismu, kam se řadily fotografie Ľuby Lauffové, Pavla Hudeca-Ahasvera či Petra Brezy. Charakteristické pro její tvorbu je neustále sledování nových technologií, experimentování a volný pohyb v rámci výtvarných disciplín – sochařství, malířství, textilní tvorbě či architektuře.

Během své pedagogické činnosti na SUPŠ v Bratislavě ovlivnila celou generaci slovenských fotografů, kteří později vstoupili do historie jako „slovenská nová vlna“ (Tono Stano, Miro Švolík, Peter Župník). Doteď se k ní, jako ke svému zdroji inspirace, hrdě hlásí. „Oni mě už vlastně nepovažují za svého pedagoga, berou mě za svou kolegyni, kamarádku. Říkají mi UFO, někdy taky bosorka…“ Je to prý proto, že je bytostí, která svými kouzly mámí lidi a nutí je jít za ní, následovat ji. Určitě i proto, že je zaujme a očaruje svými nápady, novými cestami a možnostmi. Tono Stano na toto období vzpomíná: „Každý z pedagogů prezentoval svůj ateliér a vystoupila i Milota Havránková. Mluvila o fotografii, kterou měla na starost, a mluvila s  takou vášní, že jsem se k ní přihlásil. Šel jsem za jejím hlasem. Stala se jediným mým opravdu důležitým učitelem.“

Potom nastalo v životě Miloty Havránkové období intenzivního uplatňování fotografie v oblasti ilustrace, monumentální fotografie pro interiéry, designu a experimentálního filmu. Vyjmenování všech její prací, samostatných výstav nebo zastoupení v různých sbírkách muzeí a galerií by vydalo na samostatný sborník. Její tvorba je bohatá a rozsáhlá. Její tvořivá schopnost jako by neměla hranice. Nechce jen vytvářet umění, ona chce, aby její práce měla pro lidi konkrétní, ba praktický smysl. Proto spolupracuje s architekty, proto pronikla také do světa módy a reklamního designu.

Foto: Milota Havráková

© GAF

HiRes JPG