Určitě jste již slyšeli o možnosti odběru a úschovy kmenových buněk z pupeční šňůry novorozence. Tyto buňky jsou velmi vzácné a mohou zachránit v budoucnu zdraví vašeho potomka. Proto je dobré vědět o nich trochu více...

Co jsou to vlastně kmenové buňky?

Kmenové buňky jsou základními stavebními bloky organizmu. Zárodek, který se po početí dělí a putuje směrem k děloze, kde se poté uhnízdí, tvoří buňky „schopné všeho“. V 15. den vývoje zárodku začíná specializace těchto buněk na nervové a mozkové buňky, svalové buňky, buňky pokožky atd. V těchto buňkách se aktivují jednotlivé etapy genetického materiálu (tzv. DNK), a tím se stanou schopnými vykonávat své specifické úkoly v dělbě práce mezi orgány a tkáněmi. Specializující se buňky ztrácejí svoji „všehoschopnost“. V průběhu vývoje zárodku se však zachová i malý počet těchto „všehoschopných“ buněk, které nazýváme tkáňovými kmenovými buňkami. Všechny druhy lidských buněk se vyvíjejí z těchto dosud nediferencovaných (nespecializovaných) buněk.

Krev získaná z pupečníku při narození naštěstí obsahuje takové kmenové buňky. Kmenové buňky lze z tohoto vzorku krve izolovat a uchovávat v životaschopném stavu. Pupečníková krev a kmenové buňky z ní získané jsou k dispozici výhradně po narození novorozence.

Proč právě z pupeční šňůry?

Na možnost využití kmenových buněk u lidí upozornila fertilizace in vitro (umělé oplodnění), běžně nazývaná metoda dítěte ze zkumavky. V takovém případě se totiž budoucí matce odebere několik vajíček, která se oplodní spermiemi budoucího otce ve „zkumavce“ čili mimotělně. Po úspěšném početí začne stejné dělení zárodku, jako v organizmu těhotné ženy. Poté se provede transplantace zárodku sestávajícího asi ze 16-32 buněk do dělohy budoucí matky. Podaří-li se transplantace hned napoprvé, zůstává několik zárodků, z nichž lze získat kmenové buňky. Metoda dítěte ze zkumavky však zajišťuje jen omezený počet zárodků, a tedy i kmenových buněk. Většina odborníků – nemluvě o zástupcích církve – pokládá však za nepřípustné, aby se kvůli dostupnosti kmenových buněk tímto způsobem „produkovaly” zárodky.

Kmenové buňky z pupečníkové krve jsou skvělou alternativou přijatelnou i z etického hlediska a při pozdější transplantaci se není třeba obávat odmítavé reakce organizmu.

Pupeční šňůra se po porodu likviduje spolu s placentou jako biologický odpad. Pupeční šňůra a placenta jsou bohatým zdrojem kvalitních kmenových buněk (obsahují miliony kmenových buněk vysoké kvality), které lze odebrat snadno a bez rizika pro matku i dítě, a tím uchovat pro Vaše dítě jeho vlastní kmenové buňky. Za zmínku jistě stojí i to, že tyto kmenové buňky nejsou obvykle kontaminovány, např. zevními viry, ani nejsou zasaženy vlivy vnějšího prostředí jako např. zářením.

Výhody uchování kmenových buněk z pupečníkové krve:

- pupečníková krev je bohatým zdrojem kmenových buněk,

- snadný a bezpečný odběr s minimálním rizikem pro dárce,

- nedostane-li se pupečníková krev do banky kmenových buněk, likviduje se jako biologický odpad,

- v případě nutnosti léčby kmenovými buňkami jsou uskladněné buňky ihned k dispozici,

- použití kmenových buněk z vlastní pupečníkové krve je v porovnání s kmenovými buňkami od cizího dárce bezpečné a úspěšné - perfektní shoda,

- s pomocí běžných screeningových metod je možné prakticky vyloučit riziko infekce,

- kmenové buňky lze dobře použít i při léčbě pokrevních příbuzných,

Jaké choroby lze léčit kmenovými buňkami?

Použití kmenových buněk z pupečníkové krve je dobrou alternativou transplantace kostní dřeně.

Uskladněné kmenové buňky v případě zásahu zářením (havárie jaderného reaktoru, jiné katastrofy provázené okolní radiací) znamenají život.

Jsou-li k dispozici vlastní kmenové buňky k eliminaci komplikací, v případě postižení zhoubnými nádory lze dosáhnout úspěšnější terapie (radiační a/nebo chemoterapie) dávkami dříve nikdy nepoužívanými a poškozujícími kostní dřeň. Kmenové buňky lze v těchto případech dobře využít k obnově činnosti kostní dřeně.

Jsou již tisíce nemocných, jejichž uzdravení bylo možno dosáhnout použitím kmenových buněk.

Pupečníková krev obsahuje i typy kmenových buněk, které umožňují náhradu jiných tkání – např. tukové, svalové, nervové, jaterní, kostní či chrupavčité tkáně.

Kmenové buňky lze použít i přímo k regeneraci poškozené tkáně. K takovému použití buněk může docházet např. po akutním infarktu myokardu (srdeční záchvat), kdy k regeneraci dochází transplantací kmenových buněk přímo do postižené části myokardu. Vědecké výsledky nasvědčují tomu, že lékaři budou v blízké budoucnosti schopni kmenovými buňkami léčit Parkinsonovou chorobu, Alzheimerovou chorobu, roztroušenou sklerózu i cukrovku.

Pro tyto nemoci je příznačné, že v organizmu chybí určitý typ buněk nebo činnost určitého typu buněk je nedostatečná. V této fázi kmenová buňka „vstupuje“ do chybějící role a nahrazuje výpadek v činnosti. V genové terapii (kdy se léčí nemoc vzniklá v důsledku nějakého poškozeného genu) jsou vlastní kmenové buňky nejdůležitějšími prostředky léčby.