Jubilejní padesáté narozeniny letos slaví jedno z nejslavnějších filmových monster – Godzilla. Svou „filmovou kariéru“ započala v roce 1954 ve filmu Godzilla režiséra Ishiro Hondy. Od té doby následovalo několik desítek filmů, ve kterých toto pravěké monstrum (posílené o radiaci z jaderných pokusů) se železnou pravidelností buď srovnávalo Tokio se zemí, či bojovalo s jiným (neméně vysokým) monstrem. Již od svého vzniku je stálicí a ikonou japonské popkultury. První větší filmový kontakt mimo japonské území přišel až v roce 1998, kdy se o něj pokusil režisér Roland Emmerich. Nyní, o 16 let později, se do našich kin dostává další příběh o tomto legendárním tvorovi, který už od svých prvních trailerů vzbuzoval velkou pozornost všech filmových nadšenců. Splnila Godzilla očekávání?

Pokud bychom měli srovnat dva nejnovější mainstreamové přírůstky do „godzillí filmotéky“, tedy verzi Emmerichovu a nejnovější Edwardsovu, pak vyjde druhá jmenovaná jako méně typický blockbuster, a určitě i jako méně typický film, ve kterém je v hlavní roli právě Godzilla. Emmerich pojal „svou“ Godzillu spíše jako poctu prvním filmovým zpracováním a neváhá monstrum vyloženě likvidovat všechno v jejím dosahu. Edwards naopak stvořil tvora, který (pokud je potřeba) jako jediný dokáže opět nastolit rovnováhu v přírodě. A je mu celkem jedno, kolik mrakodrapů, železničních tratí či vojenských stíhaček při tom zničí. Je jakýmsi bohem. Tím největším rozdílem v obou filmech je jakým způsobem do vývoje střetu s nepřítelem mohou zasáhnout samotní lidé. Verze pro rok 2014 diváka již od počátku připravuje na změnu, že tentokrát si rovnováhu příroda musí mezi sebou vyřešit sama a napravit zkázy, které člověk svými pokusy způsobil a odstartoval.

Samotná hlavní zápletka ale není pouze boj mezi monstry (v případě nejnovějšího filmu se jedná o monstra jménem MUTO). Po vzoru jiných velkofilmů dojde i na šablonovité dějové linky zahrnující odloučení otce od rodiny a jejich následné šťastné shledání, monology vědců, kteří zřejmě jako jediní dokážou pochopit vážnost situace, marné snažení vojenských jednotek a tak dále. Není tu nic, co by diváka mohlo nějakým zásadním způsobem překvapit. Přesto je však nejnovější Godzilla filmem, který je uchopen jinak nežli jeho předchůdci. Srovnání se nabízí s filmem Cloverfield. Oba filmy spojuje, že své obří monstrum nevystavují divákovi příliš často, nebo na příliš dlouhou dobu. I díky tomu je pak setkání se stometrovou příšerou daleko větším filmovým zážitkem. Režisér Edwards navíc zasycuje diváka precizními akčními záběry a v prvním dějství velmi umně boduje atmosféru blížící se zkázy.

Godzilla přináší přesně tu dávku filmové zábavy, kterou je jednou za čas zapotřebí zhlédnout. Nemusíte si lámat hlavu s příliš složitým dějem, budete fandit sympatickým hlavním hrdinům, nebo se kochat bombastickými efekty. Godzilla je zpět a jiná než v minulosti, ale přesto velmi zábavná. A kdo ví? Možná jí budete fandit.

USA/Japonsko 2014

Žánr: akční

Režie: Gareth Edwards

Hrají: Aaron Taylor-Johnson, Bryan Cranston, Elizabeth Olsen, Juliette Binoche, David Strathairn, Ken Watanabe a další

Přístupný: od 12 let

V kinech od: 15. 5. 2014

Zdroj foto: http://warnerbros.cz

 

Napsal: Jiří Frydlewicz