Je s podivem, že máme naprosto svobodnou volbu veterináře - a to je skvělé, ale svobodnou volbu lékaře - to jen opravdu do určité míry. Myslím, že by se s tím dalo něco udělat. Je to chyba systému, že si i člověk nemůže často zvolit lékaře podle svého. Podle mých zkušeností se po roce 1989 velice zlepšila veterinární péče. Dříve jsem bydlela v Praze (na malé město ve středních Čechách jsem se přestěhovala před rokem a něco) a do roku 1989 tam byla asi 3 veterinární střediska, veterináři výborní, proti nim nic, ale na tak velké město...

Vždy se tam dlouho čekalo, neútulné prostředí, ten nejbližší veterinář byl strašně daleko. I tehdy bylo na člověku, jakého veterináře pro své zvíře vybere, jako dnes - i tehdy se za veterinární služby platilo. Ale také dostupnost očkování - třeba proti parvoviroze psů - u nás nebyla ještě v době, kdy "na západě" už bylo běžné. Bohužel, můj první pes ji dostal, očkování bylo, ale ne u nás, a přestože jsme s ním šli k veterináři včas, nemoc nepřežil. Dožil se jen dvou let. Nyní je to jiné - a lepší.

V Praze jsme si mohli vybírat ze 3 veterinářů v okolí, dva byli skvělí, k tomu třetímu jsme šli jen jednou, jednal se zvířaty i lidmi dost drsně. Tak jsme chodili dle vlastního výběru k těm hodným, samozřejmě však zároveň i odborně výborným veterinářům, povahově lidským s krásným vztahem ke zvířatům. Krásné, pohodlné čekárny,v ordinaci veškeré vybavení... Ani v placení se nic nezměnilo, za veterináře se platilo před rokem 1989, platí se i teď.

Přestěhovali jsme se... Naše fenka asi po půl roce potřebovala nějaké veterinární ošetření. V tomto městečku jsou dva veterináři, myslím, že na to, jak je to malé město, je to dost a je to fajn. Neznajíce poměrů, šli jsme k tomu, co je blíž. No, byla to hrůza... Chování hodně nepříjemné (možná i slabé slovo), ošetření velmi špatné, vybavení pomálu, ordinace malinká, s naší fenkou i s námi jednal špatně. Člověk sám nemocný, nebo má-li nemocné zvíře, je daleko citlivější i na zacházení, ale to je známé. Naštěstí existuje svobodná volba veterináře, a tak jsme s naší fenkou bišonka šli k veterináři druhému. To byla úplná balada...

Byl milý, hodný, naši fenku skvěle ošetřil, chválil ji, jak je hodná... Naprosto skvělý veterinář. Ještě dal naší dceři časopis o zvířátkách (šli jsme s naším psím miláčkem celá rodina). A vyprovodil nás s úsměvem. Hned jsme si s ním dojednali, že bude-li třeba , vždy přijdeme k němu. Kdyby nebyla svobodná volba veterináře - a zrovna bychom museli chodit k tomu druhému, vůbec si to nedovedu představit...

Ale - u nás se říká, že je i svobodná volba lékaře. To je pravda jen do určité míry, o tom rozhoduje spíše ten lékař - a stejně ne úplně svobodně. S přestěhováním jsme museli změnit všichni i obvodního lékaře. Pro dospělé jsou tu tři. Je to spádová oblast, takže sem jezdí i lidé z okolních obcí. Na četná doporučení jsem si vybrala paní doktorku, která je milá, hodná a velmi dobře léčí. A šla jsem se k ní přihlásit, ovšem nebyla jsem si jistá, zda mě vezme. A nevzala, řekla, že má plno, že patřím k jinému doktorovi podle místa bydliště, a pokud k němu nechci, což jsem tedy nechtěla, ten je totiž přesně opačný, ještě je tu jedna paní doktorka, která bere nové pacienty. K té jsem se tedy přihlásila, vzala mě, je lepší, než ten pan doktor, který by mě vzít musel, ale ke kterému jsem opravdu nechtěla. Navíc jako žena mám raději lékařky - rozhodně obvodní - ženy. Lepší však ještě neznamená dobrá. Takže s tou volbou lékaře je to u nás takové - do určité míry. Kdyby to bylo jako u veterinářů, prostě bych k té nejlepší paní doktorce šla, přihlásila bych se k ní, chodila k ní a byla spokojená.

Mrzí mě, že já ani manžel nemůžeme chodit k té paní doktorce, kterou jsme si vybrali. Pro pejska naštěstí ta možnost je jasná. Ale - prostě mě to hodně mrzí. A jiní doktoři tady široko daleko nejsou.

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)