Ztracená

Píseň dlouhejch cest

Prosím, řekni, jestli mne máš rád,

tak nezlob, jinak budu stát

před tvým domem, u tvý brány,

no tak sbohem, nemám zdání.

O co kráčí, vo co jde?

Na to mý zlomený srdce už nepřijde,

já chtěla jsem ti vyjít vstříc,

tolik krásných vět do očí říct.

R: Déšť smývá vlasy, padají,

ramenem dotýkají se potají,

tady pláč už nepomáhá,

každej z nás občas váhá,

nad tím svým svědomím...

Přijde na to, nemáš slov,

tahle píseň bude mít snad deset strof,

píšu ji pro tebe, lásko má,

je z mého srdce stvořená.

O co kráčí, vo co jde,

co se mi v životě ještě zkazit povede?

Cítím se ztracená se smutkem v očích,

kolem mne se tvá fotka točí.

R: Dívám se na obrázky, co mi lžou,

kluk na ní s tváří tak nevinnou,

já hledám cestu správnou,

jak smazat touhu dávnou,

kterou mám v duši ukrytou.

Budeš mi chybět, ani nevíš jak,

vytratíš se, co bude pak?

Tak sbohem, lásko, to se stává,

kolik možností umí život dávat.

O co kráčí, vo co jde?

Bez tebe to, lásko, snadno nepůjde,

já chtěla jsem ti vyjít vstříc,

tolik krásnych vět ještě říct...