Tomu koníčkovi

co kdysi žil a

plavě světélkoval v úvozech

svou šíjí s jařmem smířenou,

s jehlánky na uších,

zdobených třásněmi not

oráčových písní

/ač nevím po kom/

TOTO VZKAZUJI :

Choď si, koníčku, choď si

po galánkách kvítí

na tomto světě nebo na onom. -

Jen choď si, choď!

Mně nezbývá než žít

na vyvrhnutém jílu země,

které je špatně z lidí

/ a proč by ne i ze mne /

a chvilku zvedat hlavu

a chvilku bílý prapor

s červenými květy skupiny 0.

Jen choď si, koníčku, choď si

po galánkách kvítí ...

/ ač nevím po kom /

to ti vzkazuji.