Přidali jsme léta životu, ale ještě neumíme přidat život těmto létům; jaký smysl má život ve stáří? Existovat nebo být. V tom druhém případě to znamená být člověkem ve společnosti. Vlastnit sebe sama, rozhodovat o sobě, být důstojným partnerem druhých. Zapomínáme na svůj vztah sami k sobě, na svůj nejprivilegovanější majetek, kterým jsme my sami. Chceme o sobě, o svém nejvlastnějším majetku rozhodovat? Odpovídat za něj? Nebo přenecháme tyto role společenským institucím, které jsou formovány jako stát, politické strany apod.?

Vztah naší společnosti k seniorům

Senioři představují nedoceněnou zásobu dovedností, zkušeností a znalostí. Stárnoucí společnost musí využívat velký lidský potenciál v době, kdy takový potenciál začíná chybět. Předpokladem využití tohoto potenciálu je společenství aktivních lidí, kteří přijímají odpovědnost za svůj život ve stáří. Naše společnost svou pracně nabytou dlouhověkost reflektuje nedostatečně. Neumíme nebo nechceme využít potenciál starších lidí. Česká republika má sice vládou schválený Národní akční plán podporující aktivní stárnutí pro období 2013-17, ale v praxi je málo účinný. Zatímco v jiných evropských zemích je pro problematiku stáří a stárnutí zřizováno ministerstvo, či alespoň ministerská sekce, u nás máme jen Radu vlády pro seniory a otázky stárnutí, která má pouze poradenskou roli, nikoliv exekutivní kompetence. To už dnes nemůže stačit.

V roce 1999, který byl vyhlášen OSN rokem stáří, se uskutečnila konference „New Paradigm in Ageing Policy“, na které získala výraznou podporu politika aktivního stárnutí jako celistvá strategie, která činí stáří v moderní společnosti docela dobře možné. Aktivní stárnutí vyplývá ze skutečnosti, že žijeme déle, těšíme se lepšímu zdraví a kondici než předchozí generace. Podpora aktivního stárnutí znamená podporu příležitostí pro lepší život, ne redukci práv ve stáří. V praxi to znamená nutnost akceptovat zdravý životní styl, delší schopnost pracovat, později přecházet do důchodové fáze, být aktivní i ve stáří.

Společnost by si měla uvědomit, že podpora a rozvoj preventivních programů aktivního stárnutí je kvalitní a ve svých důsledcích efektivní ekonomickou cestou, kterou můžeme zabránit pád starší generace do státních sociálních a zdravotních záchranných sítí a zmírnit hrozbu přetížení zdravotních a sociálních služeb vlivem demografických změn.

Co s sebou přináší stárnutí?

Stárnutí přináší do lidského života řadu ekonomických i sociálních problémů. Stojí za nimi měnící se postoje a chování mladších lidí k seniorům, změny v ekonomické aktivitě, ve vzdělanosti a kulturní úrovni. Všechny tyto změny mohou vést ke generačním konfliktům, které společnost rozdělují. Proto je nutné naučit se chápat starší občany, pomáhat jim a žít s nimi ve vzájemné úctě.

Pro mnoho lidí je základním předpokladem kvalitního života udržení si samostatnosti v každodenním životě. Obavy seniorů z možné závislosti pro ně představují zásadní problém. Běžný život staršího člověka je však plný překonávání nejrůznějších překážek.

Diskriminace kvůli věku je problém, s nímž se mnoho starších lidí setkalo tváří v tvář. Má mnoho podob a týká se pracovního trhu (nezaměstnanost), důchodového systému (předčasné důchody), zdravotní péče (omezování výdajů, etika péče, zneužívání a špatné zacházení se seniory), sociální péče, služeb, životního prostředí (bariéry volného pohybu), médií (neobjektivní budování image stáří) i vzdělání (nerovný přístup vzhledem k ostatním věkovým skupinám) či vědy. Kdo hledá práci jako vedlejší činnost, aby si například přilepšil k důchodu, nemusí být kvůli svému věku ani částečnou náhradou za jiného kandidáta. Diskriminace starších lidí je často vidět v běžném životě. Například při vývoji výrobků, projektování budov či jiných součástí každodenního života jsou potřeby seniorů brány v úvahu jen zřídkakdy.

Jsou staří lidé chudí? Nelze tvrdit, že příjmy skupiny starobních důchodců jsou plošně nízké. Avšak poměr mezi životními náklady a příjmy u domácností jednotlivců ve věku 65+ se zhoršil natolik, že více než 17 % je ohroženo chudobou! Pro důchodce z toho plyne mnoho nepříjemných důsledků. Nemají peníze na kvalitní potraviny, a vystavují se tak horší zdravotní kondici. Proto potřebují lepší zdravotní péči, která je však stále více zpoplatněná. Nemají peníze na oblečení, péči o sebe či dokonce na nové auto nebo rekreaci. Obtížnou situaci řeší nevýhodnými půjčkami či jezdí na prodejní akce.

Informační technologie (internet, mobilní telefony, platební karty) jsou nedílnou součástí dnešního životního stylu. Senioři, kteří nemají přístup k těmto technologiím, jsou v nevýhodě oproti těm, kdo s nimi pracují a mohou dále rozvíjet či získávat nové poznatky. Internet je v současné době samozřejmostí pro většinu lidí v produktivním věku. Ani pro seniory nemusí představovat práce s výpočetní technikou něco vzdáleného. Díky technickému pokroku se práce s internetem stává stále snadnější, a tak základní principy a metody práce s počítačem jsou zvládnutelné pro každého. Mnohdy pouze stačí komunikovat v jazyce, kterému senioři rozumějí. Má-li senior učitele, jehož řeči rozumí a kterému důvěřuje, je pro něho zvládnutí základů práce s internetem poměrně snadnou záležitostí.

Zapojení seniorů do sociálních kontaktů přiměřených věku nemusí být vždy snadné. V důsledku tělesných omezení, snížené mobility, častých chronických onemocnění a celkového ubývání fyzických sil je pro seniory obtížné neztratit kontakt s okolním světem. Z hlediska kvality života hodnotí osamocený způsob života většina seniorů velmi negativně. Vedle významu kontaktů s rodinnými příslušníky jsou pro stárnoucí jedince zvlášť významné i kontakty sousedské, fungující komunita a sociální sítě v okolí bydliště. Aktivity různých seniorských organizací napomáhají seniorům vést nadále zajímavý, činorodý a užitečný život. Senioři zde mají šanci navázat nové vztahy, a lépe tak překonávat životní pohromy, jako jsou ztráta partnera, dalších rodinných příslušníků či přátel.

Nemocnost starších obyvatel se zvyšuje. Převažují u nich zejména chronické choroby, u kterých se s postupujícím věkem množí komplikace. Ruku v ruce s vyšší nemocností jde zvýšená potřeba předepisovaných i volně prodejných léků, čímž pro seniory stoupá finanční zátěž, spojená s jejich úhradou.  Další komplikace plynou z nedostatečné propojenosti informačních systémů preskripce léků. Bylo vysledováno, že v zemích západní Evropy dochází ke špatnému užívání léků u 15 % seniorů, v Česku se to prokázalo u 41 %. Objevují se např. kombinace nevhodných léků, protože lékaři nevědí, co všechno jejich pacienti užívají. Další nebezpečí vzniká z tzv. lékové kaskády. Potíže vzniklé nevhodným léčivem řeší příliš často lékaři předepsáním dalšího léku. Pacient tak bere stále více léků, jejichž vzájemné reakce přinášejí další zdravotní komplikace.

Komunikace se starým člověkem není jednoduchá, vyžaduje nejen trpělivost, ale i dostatečnou profesionální způsobilost a kvalitní přípravu. Komunikace se starším člověkem je oboustranným procesem, zahrnuje jak vyslechnutí a přijetí jeho sdělení, tak předání potřebných informací.
Pro správnou komunikaci se starším člověkem je důležité prostředí, které by mělo být klidné a vlídné a mělo by zajišťovat pocit soukromí.  Komunikace se seniory by měla obsahovat:

• správné oslovení, které posiluje sebeúctu,

• ochranu před projevy pohrdání, odmítání a zesměšňování,

• trpělivost při rozhovoru s ohledem na zrakové a sluchové nevýhody, které starého člověka vůči okolí handicapují,

• srozumitelné vyjadřování,

• zabránění negativně vnímanému podceňování,

• aktivní naslouchání,

• nespěchat, neprojevovat netrpělivost či podrážděnost.

Život 90, občanské sdružení, které vzniklo v roce 1990, se snaží zakomponovat do životního stylu seniorů přirozenou touhu po udržení nezávislosti, šanci na uplatnění individuálních schopností a prostor pro svépomoc. Takové pojetí poskytuje významné záchytné body k řešení obtíží spojených se stářím, které činí tyto obtíže pochopitelnými, zvládnutelnými a změnitelnými.

Mgr. Jan Lorman, ředitel občanského sdružení Život 90