Milovníci knih jistě uvítají blížící se knižní veletrh v Lysé nad Labem.

Zde se ve dnech 8. – 11. září uskuteční Polabský knižní veletrh. Nabídne všem zájemcům bohatou produkci nakladatelství a vydavatelství, knihkupectví a antikvariátů, představí činnost knihoven, tvorba ilustrátorů.

Uskuteční se zde prezentace literárních klubů, společností a kaváren, odborného školství. Zajímavá bude nabídka tiskáren, knihařů a též udílení literárních cen.

Můžete se těšit i na autorská čtení, autogramiády, křty nových knih. V neděli 11. září odehraje slavnostní křest nové knihy Jana Řehounka Pravda pravďoucí aneb Pohádky ze středního Polabí.

(Ukázka)

Jak hrabě Špork vyhnal bludičky ze Zmatova Znáte, děti, obec Byšičky? Jestli ne, poproste maminku a tatínka a udělejte si nedělní odpolední výlet. Třeba z Lysé nad Labem po naučné stezce, nebo z druhé strany z Čelákovic přes Labe a podél romantických tůní. Taková procházka nebo projížďka na kole stojí za to. Ale pozor, chovejte se, jak se patří, protože v Byšičkách mají přísného rychtáře Josefa Koštíře, který dává na všechno pozor a nedovolí, aby se tu děla nějaká alotria.

Můžete ho potkat na krásné návsi ve tvaru kruhu, kterou tvoří štíty osmi starých selských stavení a jejich vejminků, baráčků jako z pohádky, s malými okénky, v nichž kvetou muškáty a fuchsie, a před nimi na záhoncích astry a jiřiny a sem tam i veliké slunečnice, a uprostřed té kulaté návsi stojí kaplička svatého Václava s věžičkou, v níž, v neděli v poledne, o vyhlášené byšickém svatováclavském posvícení anebo když někdo ze vsi odejde na věčnost, rozezní starý pan Hejňák zvon klinkáček.

A od té kruhové návsi, které se říká krásným staročeským slovem okrouhlice, vede jedna jediná ulice, také ale tvořená jen několika domky, směrem ke Karlovu. Podíváte-li se na Byšičky shora, jako ptáčci nebeští zpod modré oblohy, zjistíte, že ta nevelká vesnička má tvar chlebové lopaty.

„Lopaty, to ano, ale chlebové?“ podivíte se. Není divu, kde už se dneska uvidí dřevěná lopata, jakou se kdysi sázely do pece chlebové bochníky a pak se z ní, krásně dočervena upečené, zase vyndávaly? Snad někde v muzeu, třeba ve skanzenu v Přerově nad Labem určitě nějakou mají. Ale určitě si pamatujete na to, jak v pohádce O perníkové chaloupce Jeníček s Mařenkou šoupli ježibabu do pece! Ta lopata, co si na ni ta baba ošklivá sedla, aby těm nevzdělaným dětem ukázala, jak se správně sedí na lopatě, když chcete někoho upéct v peci, tak ta lopata měla přesně takový tvar, jako mají Byšičky z vrtulníkové, letecké či skřivánčí perspektivy. A kdybyste chtěli vidět takovou pravou starodávnou pec, ve které se dřív pekl chleba, tak stačí zaťukat na okno jednoho baráčku v jediné byšické ulici a usměvavá paní... vám ji ráda ukáže.

No ale abychom se dostali k tomu, proč jsme se vydali právě do Byšiček.

Vesničku prý před čtyřmi sty lety založil hrabě František Antonín Špork. To bylo tak: Podle Labe mezi Lysou a rozsáhlými labskými tůněmi bývaly v té době jel louky, lesíky a močály. Jednomu místu v těch bažinách říkali lidé Zmatov. Tam sídlily bludičky. Bludičky jsou zlomyslná stvoření, která nikdo nikdy neviděl – ony se totiž ukazují jenom v noci či za soumraku jako blikající malá světýlka, která nejednou poutníka úplně zmatou, svedou z cesty, aby se v bažinách řádně vycachtal. Pak se mu hlasitě smějí a mají radost, že človíčkovi způsobily potíže.

Jednou tudy šel truhlář Zavadil ze Sedlčánek – nesl na zádech mnichům do špitálu na Karlově necky. A protože byly těžké, každých pár kroků odpočíval a ani se nenadál, začalo se šeřit. Najednou se okolo něj vyrojily bludičky – spousta maličkých stříbrných a žlutozelených světýlek, obstoupily ho a začaly kolem něj vířit a tancovat. Až se mu z toho hlava točila, chvílemi ani nevěděl, kde je a co se s ním děje. Když už málem ztrácel vědomí a myslel, že z toho šíleného rejdění přijde o rozum, hodil necky na zem a vlezl si pod ně. Až do bílého rána slyšel kolem sebe dupot a svištění. Když začali zpívat ptáci a slunko vysvitlo mezi stromy, rej bludiček utichl. Až po dlouhé době si Véna Zavadil dodal odvahu a vylezl. Kolem něj, ve velikém kruhu byla tráva zadupaná do hlíny a úplně polámané křoví. Necky mu dozajista zachránily život.

Lidé se pak Zmatovu vyhýbali. Jednou si ale vyjela na koni do kraje krásná dcera pana hraběte komtesa Anna Kateřina. Ráda se proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl. Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama. Stmívalo se a do lužního lesa padla mlha. Dlouho bloudila, v cárech mlhy se mezi kmeny olší a rákosinami ozývaly hrozivé zvuky a objevovala se světýlka. Bludičky ji lákaly na hlubší vodu, ale komtesa si ulomila silný klacek a před každým dalším krokem zkusila, zdali je před ní pevná půda. Volala do všech stran o pomoc, naslouchala, zda něco uslyší, odpovědí jí ale bylo jen kvílení větru a skřehotání žab. Celou noc prochodila bažinami. K ránu konečně, znavená, vystrašená a prokřehlá ucítila pod nohama suchou zem a když se rozednilo, uviděla v dálce v ranním oparu člověka, co kosil na louce otavy. S vypětím všech sil na něj zavolala. Sedlák Boukal z nedaleké samoty Tři chalupy ji vzal k sobě domů, kde se o ni postarala jeho dcerka Anežka, a odebral se na lyský zámek, odkud si pro komtesu přijel sám ustaraný hraběcí otec v kočáře. Boukal samozřejmě dostal několik stříbrných jako odměnu.

Ještě týž den zavolal pan hrabě svého správce a dal mu příkaz, že v místech, kde jeho dcera byla zachráněna, má vyměřit osm parcel po jednom a třech čtvrtinách strychu pole a místo pro osm domů do kruhu postavených a osmi osadníkům je přidělit, aby tady vesnici postavili a posléze bažinu vysušili a jako louky ji užívali.

Moudrým rozhodnutím hraběte Františka Antonína Šporka se stalo, že se bludičky na Zmatově už vícekrát neukázaly a mezi loukami, které dříve byly bažinami, stojí pěkná vesnička Byšičky.