Knížka, která mě v poslední době nejvíce zaujala, vyšla ve vydavatelství Víkend.

Jmenuje se Jak jsem potkala osud a autorkou je Šárka Junková.

Šárka Junková je učitelka a zřejmě proto, že je podle mého soudu velmi dobrá učitelka, zajímá se o problémy a osudy dnešní mládeže. Její knížka je určena především mladým dívkám. Je to mimo jiné velmi zdařilý návod na hubnutí, ale i návod na to, jak najít sama sebe. Veselé i smutné vyprávění hlavní hrdinky Antonie Morávkové Vás donutí plakat i smát se. Tonka se již od první třídy potýkala se svými „faldíky“, ale hlavně s nezájmem vlastních rodičů. Vychovávala ji babička, u které představa baculatého andílka vyvolávala pocit šťastného zdravého dítěte.

Knížka je také o první lásce, zklamání, partě, drogách, smrti. O tom, jak přes všechno zlé může (ale nemusí !!!) člověk ještě dostat druhou šanci.

Četla jsem ji se zatajeným dechem, ačkoli už dávno nejsem dívka a všem ji vřele doporučuji.

Ukázka:

Být štíhlá! Nebo alespoň štíhlejší než jsem!

To je moje odvěká touha. Ne že bych to nezkoušela, ale prostě to nešlo. Babička mne od začátku chtěla mít pěkně buclatou a nadýchanou, abych prý měla z čeho brát, až přijde nemoc. Jenže nemoc nepřicházela a já úspěšně kynula dál.

Když jsem ji řekla, že chci zhubnout, spráskla ruce a jala se zadělávat na buchty. Vidím to jako dnes!

Dívala jsem se nechápavě, co se děje. „Co to děláš, babi?“

„Buchty!“ odsekla mi a zavzdychala unaveně, jako bych ji k tomu nutila.

„Babi, ale já buchty nebudu!“

Její pohled hovořil za všechno. Ale budeš, říkal, jen to zavoní a …

A měla pravdu. Byla jsem po jejích buchtách jako divá. Objala jsem ji a zaplakala: „Babuško, co mi to děláš? Já fakt musím zhubnout, vždyť už vypadám jako váleček…“

Upřeně se na mne zahleděla. Čekala jsem zase tu její poučku o nemoci, ale ona vybalila těžší ráži: „Musíš se, Toničko, na to hubnutí posilnit,“ a válela dál… Když uválela, tak naplnila. Mákem a tvarohem, pak dozlatova upekla a dala chladit.

Napekla dva plechy buchet a společně jsme je do druhého dne zbouchaly. Připadala jsem

si jako po divokém boji, jako po nakládačce. Zase jsem prohrála.

Pravdou je, že mě samotné se ale nejvíc líbí pasáž o prvním dnu ve škole, nebo esej o stromech…ale Vy si knížku přečtěte sami...