Rozhovor s Michalem Kocourkem, producentem, ředitelem Divadla Kalich

Kdy jste začali muzikál Mauglí připravovat?

V září 2010 jsme odpremiérovali předchozí muzikál Ondry Soukupa a Gábiny Osvaldové Robin Hood a ještě v témže roce jsme se s oběma autory začali bavit o další spolupráci. Nejdříve jsme jen nosili témata. Některá jsme zamítli hned, některá podrobovali dalším rozborům, jeden námět dokonce Ondra s Gábinou rozepsali, abychom nakonec zjistili, že nemáme chuť touto cestou dál pokračovat. Až o Gábinině nápadu na nový, osobitý pohled na příběhy z Knih džunglí jsme byli všichni jednoznačně přesvědčeni. Konkrétně na něm tedy pracujeme intenzivně dva roky, postupně se přidávali další členové tvůrčího týmu. V současné době můžu zodpovědně říci, že dílo je hotové a jako autorsky usazené jde do fáze hereckých workshopů, zkoušek, natáčení ve studiu, korepetic, choreografických tréninků a tak podobně.

Čím si vás získal zrovna tento námět?

Divadelní tvůrci většinou Kiplingovu předlohu zpracovávají jako představení pro děti, nás lákalo přidat se k méně častému pohledu a nabídnout Mauglího jako výpověď o našem světě, která osloví dospělého diváka, aniž by ten malý ztratil možnost sedět v hledišti po celou dobu v úžasu. Dětskou fantazii roztáčíme na plné obrátky, ale texty Gábiny Osvaldové ani hudba Ondřeje Soukupa nejsou přizpůsobeny dětem.

Po třech kritikou i diváky ceněných titulech, které ve vašem divadle režíroval Ján Ďurovčík, jste tentokrát oslovil ke spolupráci divadelní vizionáře z režisérského dua SKUTR. Proč ta změna?

S Jánem samozřejmě plánujeme další projekty, naše spolupráce ještě zdaleka nebyla završena. Zároveň se snažíme naše diváky překvapovat něčím novým a právě Mauglí je pro něco takového podle mého názoru vhodnou příležitostí, dovoluje nabídnout zase jinou divadelní poetiku. Proto tentokrát padla volba na SKUTR a jejich velmi osobitý rukopis – už pro tu originální kombinaci tance s akrobacií, v níž jsou špičkoví. S Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským jsme o svých představách samozřejmě nejprve dlouze diskutovali a výsledkem je společný pohled, který bude – jak věřím – pro diváky překvapením. Pro mě je spolupráce se SKUTRy novou zkušeností a musím říct, že velmi milou.

Jak se vám obsazovali herci do zvířecích rolí?

Vzhledem k tomu, že zvířecí svět v tomto představení vytvoříme jinými – divadelně rafinovanějšími - prostředky než nalepenými čumáčky s vousky, zase tak specifické rozhodování to nebylo. Při konkurzech šlo opět „jenom“ o mimořádný herecký, pěvecký

a taneční talent, jak už je u nás v divadle zvykem. Tentokrát se ještě cenila osobitost, díky které herci přinesou ke své postavě na jeviště něco navíc. Z výsledného obsazení mám velkou radost. Opírá se o nadmíru talentované herce, kteří v našich muzikálech hráli nebo stále hrají, a vedle nich se těším na spolupráci s několika novými hereckými kolegy, po nichž jsme už nějakou dobu pokukovali.

O hudbě…

"Je to téma, kde se dá kombinovat evropské hudební cítění s tradičními indickými nástroji, s nejrůznějšími bicími, sitárem, dechovými nástroji a tak dále. Indickou melodikou se moc inspirovat nelze, je dost zvláštní a asi bychom ji úplně neocenili.“

Ondřej Soukup

O choreografii a herecké přípravě…

„V první fázi příprav projektu bychom chtěly navštěvovat pražské Zoo a hledat spolu s hlavními postavami pohyby zvířat, jejich rytmus chůze, jak dýchají, pohledy, jejich chování ve smečce. Interpreti by si měli konkrétní zvíře osvojit natolik, aby byli schopni jej se všemi detaily zahrát. Ve fázi druhé bychom hledaly transformace z člověka do zvířete. Postupné propady, kdy se člověk začíná chovat nepřirozeně a jeho gesta se proměňují v gesta zvířecí. To vše bude zasazeno do choreografií, ve kterých budeme dále pracovat s dynamickými zvraty, rytmickými momenty, akrobatickými prvky, něhou, textem či hudbou.“

Jana Burkiewiczová a Adéla Laštovková Stodolová

„Džungle je nebezpečná a nevyzpytatelná. Zvířata vzbuzují respekt tím, jak se pohybují, jaké zvuky vydávají nebo jakou volí strategii svého chování. Hranice mezi hrou a lovem je někdy nerozeznatelná. Stejně tak by měl působit herec na jevišti. Postava, kterou ztvárňuje, by se měla pohybovat na hraně mezi člověkem a zvířetem. Proto máme dvě choreografky, aby kromě klasických choreografií vznikl také prostor pro práci s hereckým pohybem, který v sobě obsahuje útočnost i eleganci zvířete.“

SKUTR (Martin Kukučka)

„Mauglí bude náš první společný choreograficky počin. Obě pracujeme s trochu odlišnými prostředky. Jana spíš s obrazovou stránkou a Adéla s gagem a situací. Chceme propojit naše dvě já a vytvořit choreografii plnou metafor, humoru a poetických obrazů.“

Jana Burkiewiczová a Adéla Laštovková Stodolová

O hereckém obsazení…

„Jsem  spokojena, myslím, že máme některé velmi vzácné exempláře.“

Gabriela Osvaldová

„Snažili jsme se především najít herce, kteří jsou výraznými typy. Podivíny, kteří kromě kvalitního zpěvu a schopnosti zvládat svoje tělo mají dar improvizace s potřebnou dávkou humoru. Takový ten humor na pokraji smrti, to je to, co jsme hledali.“

SKUTR (Lukáš Trpišovský)

„Samozřejmě jsme při obsazování rolí přihlíželi k fyziognomii herců, někde se to podařilo velmi, jinde jsme našli jedince jen vzdáleně plnící naše vzhledové požadavky, leč to byli zase výborní herci a zpěváci, tudíž předpokládám, že podpořeni skvělým kostýmem nebo maskou se dokonale změní v žádoucí zvířátka. Tím pádem jsem s castem velmi spokojen.“

Ondřej Soukup

O rolích…

„Chtěli bychom vytvořit zvláštní svět, jenž je domovem zvířat – podivínů, kteří bojují každý den o přežití a kteří mají

v sobě uchovanou řadu neobvyklých životních zkušeností.“

SKUTR (Lukáš Trpišovský)

„Zahrát si Baghíru z Knihy džunglí mě přesvědčil tým, který se chystá muzikál ztvárnit, výtečný scénář, báječná hudba a dokonce i intimní a  skromné prostory Divadla Kalich. To jsou ty hlavní důvody mého rozhodnutí. Jinak zvíře jsem dost velké, ale jak pantera budu hrát, mi do tohoto momentu není jasné. Už jsem jedno zvíře viděl v provedení Jean Paul Belmonda, ale tak to asi nebude. I když jsem se hodně nasmál.“

Jiří Korn

O výtvarné podobě představení…

„S celým týmem se snažíme vytvořit zajímavý a přitažlivý  divadelní  tvar. Spolu se scénografií Jakuba Kopeckého se vizuálně pohybujeme v jakési lidské džungli kabaretu–divadla, kde se charaktery zvířat a lidí prolínají. Kostýmy tedy nejsou primárně ´zvířecí´, ale určitých jejich obecných znaků využívají v nadsázce a metafoře. Každá skupina si nese svoji charakteristiku, která vyplývá z její role v celém příběhu. Tak vedle sebe například fungují šedí, hrdí vlci, barevné, nezodpovědné opice a supi, funebráci a čističi kostí.“ Simona Rybáková

www.divadlokalich.cz