Přináším příběh pana Zdeňka, který o sobě říká: „Mám za sebou život jako na tobogánu. Byl jsem vždy ve víru extrémů. Mám za sebou čtyři manželství, z nichž vzešly dvě děti. Stejně mě to nevyléčilo. Jen mám místo vážných vztahů kamarádky. Těch je ale víc než dost. To, co vlastně pořád nechápu, je ženský pohled na svět“.

„Problém je v tom, že nesnáším společnost chlapů. Jdou mi na nervy a nedokážu je „udýchat“. Nezajímají mě auta, hokej ani fotbal. Nemiluji pivo a řeči kolem. Tak jsem pořád v „ženském“ světě. Poslouchám jejich příběhy, radím jim jak na problém, jak na chlapa... Těch příběhů jsou desítky, ale v podstatě jde stále o totéž. V ujasnění věcí okolo nich mi pomáhá hlavně Tarot, někdy astrologický horoskop. O to ale tak moc nejde.

S některými z nich mám vztah mnohem hlubší, než jejich partner. Jsem pro ně také něco jako call boy, mám čas a když zavolají, mohu přijet kdykoliv. Teď, když vlastně nejsem s žádnou z nich stále, jsem „mimo soutěž“, není potřeba si na nic hrát, nic předstírat, nikdo nechce budovat „společnou domácnost“, je všechno jakoby čisté, upřímné a osvěžující. Nejde o sex v prvním plánu a to je báječné. Nic není podle běžných konvencí. Mám s děvčaty tichou dohodu. V sexu nejsem ten, kdo je aktivní a tak, když se milujeme, je to vždy plně aktivita dotyčné. Jak je najednou na světě krásně. Jen si pořád na něco nehrát...“

ZDENĚK (48 let), pracuje v reklamní agentuře

Povězte mi něco o svých ženách? Kdy jste se poprvé oženil? Poprvé jsem se oženil 13. 12. 1978. Byla to relativně krátká známost. Jmenovala se Květa, bydlela s matkou a mladším bratrem ve Světlé nad Sázavou. Už naše seznámení bylo docela nestandardní. Můj kamarád Jiří se právě vrátil z vojny. Já jsem bydlel v Praze - tam jsem se i narodil - ale můj otec pocházel z Zahrádky u Světlé nad Sázavou. Přišli jsme tak o rodinný dům otce a on s babičkou se přestěhovali na sídliště v Světlé.

Tam se přestěhovala značná část bývalých Zahrádečáků. Kamarád Jiří začal s Květou chodit, ale v sobotu se vypravil do Kožlí na zábavu. Ona nemohla jít, tak si Jiří vypůjčil o přestávce jednu z místních dívek. Bylo to běžné, o AIDS ještě nebylo ani vidu ani slechu. Bohužel, jak se za měsíc ukázalo, přivedl ji do jiného stavu. Tehdy slušnost na vsi velela, postavit se k věci čelem a Jiří měl v tu chvíli před svatbou. Na chvilku se utrhl a šli jsme se rozloučit se svobodou. Předtím nás napadlo jít do kina. Dodnes si pamatuji, že hráli film „Řekneme si to příští léto“. V kině byla i Květa se svou matkou. Byla černá jak hřích, štíhlá a drobná. Bohužel, jak život ukázal - přesně stejná, jako všechny ostatní. Jirka mi řekl, že je v nedalekém Rejčkově zábava, ať jí pozvu. To jsem udělal a ona nadšeně souhlasila. V té době už jsem měl svoje auto. Navíc jsem byl syn hudebního skladatele a k tomu grafik - tedy partie k pohledání.

Do té doby jsem vždy chodil jen s vdanými. Květa byla moje první svobodná holka. Tak jsme se prostě po půl roce vzali. Ona chtěla od rodičů a v tom jsem jí rád vyhověl. Byla to celé hlavně její iniciativa. Já vždycky jen vyhověl. Nikdy jsem nic nedobýval. Vždycky jsem se do toho tak nějak namotal.

Kdy začaly problémy ve vztahu a v čem spočívaly? V roce 1980 se nám narodila dcera Hana. Tragické to bylo v tom, že v době početí moje žena pracovala v IKEMu na umělé ledvině jako sestra. Tam je riziko onemocnění sérovou žloutenkou typu B. To se jí nevyhnulo, současně s pozitivním gravitestem byla pozitivní i žloutenka. Jelikož by musela nemocnice platit odškodné za pracovní nemoc a potrat, ujistili mou ženu, že je vše v pořádku. Těhotenství do 5 měsíce strávila v nemocnici na dietě. Dcera po porodu měla diagnostikovanou Falotovu Tetralogii - jednu z nejtěžších srdečních vad vůbec. Od podniku jsem dostal družstevní byt v Pardubicích a odstěhovali jsme se tam. Já dělal v Maďarsku jako ekonom, byl jsem skoro pořád pryč, ale bral jsem 10.000 - 12. 000 korun měsíčně.

Koupil jsem auto a chalupu. Jenže Květa byla nespokojená s tím, že jsem pořád pryč. Dal jsem tedy v roce 1983 výpověď. Ten rok také zemřel můj otec. Ve Světlé po něm zůstala moje babička. Teď jsem péči převzal já. Díky skutečnostem, se kterými jsem se dostal do kontaktu v Maďarsku - převody vysokých částek na konta v zahraničí, jsem měl na výběr - ochranná vazba, nebo vojna. Odešel jsem vojákovat do Tachova. Na půl roku. No a na té „vojně“ mi říkala Květa, že jsem se jí nějak odcizil. No tak nějak začala chodit se sousedem. Když jsem se vrátil, tak jsme to zkusili slepit. Celkem to šlo, ale koncem roku začala Květa chodit na angličtinu. Tam se seznámila s panem A. Byl svobodný inženýr s rodinným domkem nedaleko pana Haška. Netušil jsem, že je hluboce věřící, když pracoval v Semtíně na vývoji trhavin. Když Květa chodila domů čím dál později, jednou mi ruply nervy a já jí řek, ať sedí doma a nebo vypadne. V pátek ráno se sbalila a odešla s dcerou Hanou. Večer přijel zahnat chmury Karel s Markétou, kvůli které se rozvedl on...

Veselili jsme se u mě v Hradci, Karel myslel i na to, co chlap rád uvítá - přivezl s sebou Kláru, dívenku v nejstarší branži. No ale ona nebyla můj typ. Byla to ženská krev a mlíko, já byl spíš na drobné, tmavé, nahoře maximálně 1-2. Tato kritéria splňovala přesně Markéta. Ono se to prostě pozná, pokud k sobě pasujeme, jiskra přeskočí... Prostě po víkendu odjel Karel s Klárou a Markéta zůstala. Já šel do práce, Markéta do vany a dopoledne se chtěla, jako překvapení, vrátit Květa. Markéta měla klíče v zámku a otevřela až na zvonění. Vylezla z vany. Květa jí říká, že jde domů. Markéta jí ale řekla, že tady už nebydlí a zabouchla dveře. Tím nás tedy rozvedla definitivně. To, co se stalo doma, jsem se dozvěděl až na svatbě. Rozvod v Hradci proběhl na jedno stání a bez problémů. Zlaté časy... S Markétou jsme sháněli výměnu bytu do Prahy. O byt jí šlo především, já vůl. Svatba byla v dubnu, dokonce dublovaná, i v kostele Takže vy jste Karlovi Markétu přebral? Pohyboval jste se ve vysokých kruzích. Jak to s Markétou dopadlo?

Po svatbě s Markétou se celá moje životní situace radikálně změnila. Bohužel ne k lepšímu. Karel rozchod nesl těžce, byl na konci sil. Přišel o svou rodinu a celý jeho život se rozpadal. Markétu napadlo možné řešení. Aniž jí zval, zajela za ním, strávila s ním noc a přemluvila ho, aby se odstěhoval k nám. Podařilo se nám totiž vyměnit byt z Hradce do Prahy. Bydleli jsme v Krásově, hned u branky Viktorie Žižkov. Karel na to kývl a já jsem také souhlasil. To období bylo docela fajn. Dodnes na to vzpomínáme s Karlem, kdykoliv se sejdeme. Jen jedna chybička se vloudila. Markéta chtěla na mateřskou a nám se nepovedlo jí za rok přivést do jiného stavu. Sice je to s podivem, ale je to tak. Každý z nás se časem pokoušel o únik. Karel si našel dívku, chvíli s ní chodil ale doma, u nás ho to rozptylovalo, tak toho zase nechal. Po nějaké době se utrhla Markéta. Začala chodit se svou láskou z gymnázia. Teď už lékařem po atestaci. Ten byl také ženatý. Když s ním otěhotněla, byl vhodný čas na řešení. Rozvedl se on - za dramatických okolností, i já s Markétou - v klidu a naprosté pohodě. Věda, že se nemají kam vrtnout, nechal jsem jim byt. Markétu mi věnovala auto a tchán finančně vyrovnal vniklou ztrátu. Pohoda. Jelikož jsem nechtěl zpátky k mamince, tak jsem zvolil variantu jinou. Vzpomněl jsem si na dávnou známou, právě rozvedenou Janu. V podstatě jsem s ní uzavřel ,,tichou dohodu“. Pomohu jí s placením provozu domácnosti a s výchovou dětí - (syn Oldřich 1. manželství, dcera Natálie 2. manželství) ona mi uvaří a vypere. Jinak - volný lov. Docela to klapalo, jenže pak se stalo něco, co už nešlo vrátit. Očekávali to všichni, divoce se o tom spekulovalo a dlouze mluvilo už víc než dva roky. Všechno mělo přijít tak postupně, po malých krůčcích, nenásilně a téměř bez větších škod, jenže se to „vysmeklo z paže“. Najednou to bylo tu a ke všemu to řídili a prováděli lidé, kteří vůbec nedomýšleli následky svého konání. Veškeré snahy byly pryč. Byla to „studentská revoluce“ a nachytala většinu aktérů předchozích snah „na švestkách“. Shodou okolností, jsem v tom roce začal na popud Jany stavět v Hostivicích dům. Jen tak, bez projektu a stavebního povolení.

Pak přišel rok 1992. Základ dalších problémů a nesnází, nejen těch manželských. Uvěřil jsem v možnost, že s poctivostí se dá dojít nejdál. Začal jsem podnikat.

Proč jste vůbec přistoupil na to, aby se k vám Karel přestěhoval?

No s tím Karlem, to bylo tak: Karel se ženil jako jeden z prvních. Velmi dobře jsem znal jeho ženu. Jmenovala se Magda a bydlela v Dejvicích, poblíž Ořechovky v jednom z bytů činžovní vilky. Její otec byl vlivný muž a pracoval na ambasádě. Byla to divoká, štíhlá vichřice. Šíleně upovídaná - tak jako i já. Velmi jsme si rozuměli a dokázali jsme spolu prokecat nad lahví vína nejednu noc. Když se jí narodil syn, Karel odešel na vojnu - dosluhoval pět měsíců a já, s jeho tichým souhlasem, jsem se s ní často stýkal. Karel na to měl zajímavý názor: „Když vím, že je to s tebou, je to O.K., nesnesl bych, aby se s ní mazlil Bůh ví jakej šupák...“. Nějakou dobu poté jsem se oženil i já, vzal jsem si Květu. Scházeli jsem se tedy ve čtyřech a vše bylo „ve vší počestnosti“. Jenže jednou přijela Květa unavená z práce a asi kolem desáté večer usnula na gauči v obýváku. Jarda usnul na křesle chvilku na to a já s Magdou jsme odešli do kuchyně, kde jsme si povídali asi do tří. Pak už byl čas zalehnout. Přesně ve „správný okamžik“ se v ložnici rozsvítilo světlo a Květa konstatovala nepopiratelnou skutečnost. „Ty spíš s Magdou!“ Ovšem pak hned zhasla a šla si lehnout vedle. Ráno vstal Karel jako první. Připravil všem snídani, kávu, čaj a mazal čerstvé housky medem. Byl výborně naložený a spokojeně si pobrukoval. Já a Mygda jsme se tvářili celkem neutrálně, jen Květa byla jako papiňák. Pochopitelně. Chtěla ze sebe ten přetlak dostat a tak najednou povídá: „Kájo, musím ti něco zásadního říct...“ „Co máš na srdci?“, zeptal se jí Karel. „Zdeněk spí s Magdou!“ vyhrkla Květa celou pravdu. „No ovšem, lásko,“odpověděl Karel, “to je přece všem jasné už dávno...“ Pak jsme si to všechno vyříkali a já už toho blbnutí prostě nechal. Takže je naprosto jasné, že za okolností, které předcházely tomu, co se stalo pak, není myslitelné nepřijmout Karla tzv. ke „stolu a loži“.

Začal jste podnikat? V čem?

Inu, vyrostl jsem v tiskárně. Nechal jsem se přemluvit jedním inženýrem a dal jsem s ním dohromady grafické studio. Jedno z prvních, jedno z největších.

Co všechno odnesl čas?

Nemám už firmu, nemělo to žádnou perspektivu a kolega se postupem času úplně zbláznil. Jedu sám, není to špatné, dělám kde co. Tvrdíte, že máte kolem sebe spoustu kamarádek. Rád se jimi obklopujete. Dokonce prohlašujete, že s nimi máte hlubší vztahy. Máte za sebou čtyři manželství.

Měl jste takový vztah i se svými ženami?

Se všemi ženami jsem měl vždy stejný vztah. Kamarádství se změní na lásku a zase zpátky. Nikdy nic jiného nebylo.

Proč vám všechna vaše manželství ztroskotala? Kde je zakopaný pes?

Nemyslím si, že moje manželství ztroskotala. Vždycky jen splnila účel, ke kterému jsem do nich byl „angažován“. Znám ženský svět moc zblízka, z každodenního velmi intimního kontaktu, nemyslím sex, ale nehrané a volné sdělení prožívaného. Je to v úrovni zpovědi, takže znám svá děvčata mnohem blíž, než ti, se kterými sdílejí stůl a lože. Vím, že jejich konání má velmi racionální jádro, že jejich výběr byl otestován, zvážen, promyšlen ze všech úhlů. Bylo s nimi počítáno jak z hlediska ekonomické situace, poměrů v rodině, možné kariéry, vad zjevných i skrytých a v neposlední řadě i z hlediska možného potomstva a přiměřených rizik. Já v těchto soutěžích vyhrával. Mám kvalitní práci, postavení, zdraví, majetek a v neposlední řadě i velmi dobrý rodokmen - až do 16.stol. jsou všichni hudebníci nebo hostinští. Všechna manželství přesně naplnila účel, kvůli kterému byla uzavřena:

1) Květa - dostala se již v 18 letech od rodičů z venkova, její manžel a tchán mají prestižní postavení. Před rozvodem jsem byl několikrát žádán, abych doplnil své vzdělání o vysokou školu. Sen splnil její nový manžel inženýr s rodinným domkem ve městě. Mimo to, já jsem po zkušenosti s těžce nemocnou Hanou žádné další dítě s Květou nechtěl. Jinak byly a jsou naše vztahy velmi korektní a přátelské. A to dodnes - tedy 20 let po rozvodu.

2) Markéta - chtěla byt, ten jí zůstal, nechtěla nikdy ani minutu pracovat, nepracuje nikde, chtěla bohatého ženicha, to v jejím případě klaplo. Cena - 2 děti, zdravé, velmi talentované. Pomohl jsem jí k bytu v Praze, na to jsem byl „použit“. Naše vztahy - od roku 1988 jsem jí viděl třikrát. Není proč se scházet, i když jsme si věnovali asi nejvíc vášně ze všech manželství - resumé - o tom to není.

3) Jana - potřebovala pomoci s výchovou dětí. Splněno na 100 %, trvalo to pouhých 10 let. Sice se o nějakou hloupost již devět let soudíme, ale potkal jsem se s ní v Praze a zvala mě k sobě zavzpomínat na „staré časy“. Upozornil jsem jí na to, že pokud by se to dozvěděli naši právníci, zakopou nás na zahradě... Jak vidět, žádný problém. Mohl bych klidně začít tam, kde jsem posledně přestal. Rozešli jsme se hlavně kvůli tomu, že jsem chtěl druhé dítě.

4) Blanka - no tak to je jediný příběh o lásce. Vyvzdorovala si po šesti letech chození můj rozvod. Je o šestnáct let mladší. Znal jsem ji ale už jako malou holku. Její táta chodil do stejné školy jako já a hráli jsme spolu fotbal na Slávii. Pamatuji si i nastávající tchýni. No takový je život. Jí mohu vytknout jen jedno. Umíněnost. Vždycky dosáhne, co chce. Věděla, že chce se mnou dítě, je šťastná že ho máme, Andulka je opravdu bezva. Byl jsem Blančin šéf už když chodila na praxi do tiskárny. Tehdy jí bylo 16-17 a všechny praktikantky byly u mě, postupně, na praxi ve fotoateliéru. Všechny na tu dobu vzpomínají, já také. Nešlo proboha o sex nebo tak něco, ale pro ně to bylo setkání s někým starším, s kým se dá mluvit o věcech, které je zajímají. Když jsem založil firmu, ani mě nenapadlo, že ona si zjistí kde to je. Když jsem odjel na dovolenou, můj společník ji zaměstnal. Nevěděl, že se známe a už vůbec ne, že jí jde hlavně o mě. Před svatbou mi říkala, že se nemusíme brát, ale já si myslím, že je dobré mít oba rodiče na rodném listu se stejným jménem. Dneska se to už tak nebere, ale je to vůči nim jistá poklona. Blanička měla jen jedinou chybičku, mimo tvrdohlavost: je ukrutně žárlivá. No a to se mnou nefunguje. Zkuste zavolat své mnohaleté milence, nyní manželce, na mateřské dovolené, že se zdržíte v práci, když děláte zrovna kalendáře s partou modelek. Asi vám to moc dlouho procházet nebude... I když zrovna jí jsem nikdy nevěrný nebyl. Naše vztahy jsou nyní férové, nezáludné, zajímáme se o sebe, vídáme se, mluvíme spolu o sobě i o Andulce, vidíme se rádi a nemáme problém. Jediný problém je Andulka. Je tvrdohlavá po mamince, tak nás pořád strká do houfu. No já ji celkem chápu. Dítě ještě nepochopí, že se můžeme mít velmi rádi, ale to samo osobě ke společnému životu nestačí.

Jak vycházíte se svými dcerami?

S dcerami je to tak: starší je hluboce věřící, pro ni jsem otec, ale zároveň i zosobnění bezvěrce, téměř pekelníka. Uznává, že se při hovoru se mnou hodně dozví, hlavně z historie, ale nemíní si nechat do života mluvit, což ovšem zásadně nedělám. Mladší Anička je velmi nadšená mým postojem ke světu a životu. Je prostě moc malá na to, aby z toho měla rozum.

Teď jste svobodný?

Jinak jsem svobodný a jsem tomu rád. Už si nedovedu představit, že bych s někým žil. Setkávám se jen s tím, na koho mám náladu a jen když se mi chce.

Zajímalo by mě, co jste si ze všech manželství odnesl vy?

Poučení je dost zásadní. Vždycky je to stejné, za pár let to jde oběma na nervy a tak nevím, proč bych si dělal násilí. Většina dnešních mladých to asi vidí podobně. Dětí je pomálu a manželů jakbysmet. Dnes se mi jeví ty roky snahy o udržení rodiny a lásky k manželce jen jako přehlídka ztraceného času. Bylo to zbytečné, uznávám, že i mojí vinou - neměl jsem nikdy připustit sňatek. Že se někdo rozejde s někým po letech života „na psí knížku“ se bere jako normální a že průměrně trvaly moje manželství cca 6 let - není nic moc, ale je to dost. Děkuji, ale nechci už nikdy nic nastálo.

Zdroj - www.neraweb.cz