Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Vánoční zvyky a jejich význam

Vánoční zvyky a jejich význam

8.12.2012 - redakce Babinet.cz

Je doba adventní a jelikož v dnešní konzumní době zapomínáme, že Vánoce jsou především symbolem vzájemné lásky mezi lidmi a nikoliv nakupujícím nákupním sprintem po obchodních řetězcích za účelem plýtvání a obžerství, neškodí si připomenout tradice českých Vánoc. A nejenom proto, že dříve lidem k radosti a vánoční pohodě stačily společně strávené chvíle se svými nejbližšími a skromné dárky, ale také proto, že po ruském dědovi Mrázovi se snaží českého Ježíška vytlačit z dětských myslí americký, komerčně úspěšný Santa Klaus.

Adventus znamená příchod

Doba přípravy na Vánoce se nazývá ADVENT. Toto označení pochází z latinského slova adventus, což znamená příchod. Tím se zde myslí příchod Vykupitele Ježíše Krista. Adventní doba trvá čtyři týdny a je dobou postní, kdy se zpívají staročeské roráty na ranních mších ke cti Panny Marie. (Rorát je odvozen ze vstupního zpěvu, jež zněl latinsky „Rorate coeli desuper“ (tj. „Rosu dejte, nebesa shůry“).

První začátky oslav adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.

Význam adventu

Adventní doba naštěstí není pouze časem horečných nákupů, má především svůj duchovní smysl. Tím je nejen příprava na Vánoce, ale vyzývá nás k setkávání se s Kristem v každodenním životě a připravuje nás na jeho slavný druhý příchod.

Datum adventních nedělí

Datum první adventní neděle je pohyblivé, protože poslední – čtvrtá – připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A jelikož je 25. prosince každý rok  jiný den, tak i 1. adventní neděle má rozdílné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24. 12. (Štědrý večer je vigilie – předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce pak advent trvá vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

Na počátku bylo kolo aneb historie adventního věnce

Zvyk používání adventních věnců je starý přibližně 150 let a první z nich měli podobu dřevěného kola od vozu. Jejich historie nás zavádí do minulého století, a to k nejnižším sociálním vrstvám obyvatel Hamburku, přesněji řečeno do Záchranného ústavu pro opuštěné děti. Šlo o slámou pokrytou ratejnu, chatrč na zapadlém okraji města.

V roce 1839 kněz Johann Hinrich Wichern před Vánocemi poprvé od stropu zavěsil dřevěný kruh se svícemi. Celkem po jeho obvodu bylo 23 svící – 4 velké bílé a 19 malých červených – to znamená, že každá z nich byla určena na jeden den do Štědrého dne. Denně během krátké pobožnosti byla nejprve v polední přestávce a později za svítání, zapálena jedna svíce. V roce 1851 byla dokonce vyzdobena celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, a stejně tak byl ozdoben i věnec. Tento předvánoční zvyk se šířil velmi rychle. Poprvé měli adventní věnec v kostele v Cáchách, měl však pouze čtyři svíce.

Později se adventní věnec objevil v protestantském prostředí na severu země a rozšířil se také do sousedních zemí. V našem století se ujal i v katolické části jižního Německa a pomocí emigrantů se dostal až do Severní a Jižní Ameriky.

Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Prosincové krátké dny před „drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva, jak se tradovalo, zaručila velkou úrodu pro příští rok.

Původní barva adventního věnce byla fialová - podle barvy kněžského roucha.V současné době se na věnce používají různé barvy. Základem věnce je jakákoli zelená dřevina - jedle, smrk, borovice. Adventní věnec bez svíček se zavěšuje na vstupní dveře. Adventní věnec se svíčkou se dává na stůl nebo zavěšuje nad stůl.

Adventní písně – roráty

Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně – roráty, které jsou sestavené podle biblických textů, a to převážně prorockých.

Adventní kalendář

Čárky křídou zaznamenávající v prosinci každý uplynulý den, či věšení 24 malých obrázků na zeď, se dají označit za předchůdce adventních kalendářů. První známý ručně vyrobený Adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil v roce 1908 Gerhard Lang z Maulbronnu, který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově. Tento „Mnichovský vánoční kalendář” neměl ještě otevrací okénka, ale na na počátku 20. století už Lang vydal první Adventní kalendář s malými otevíracími dvířky.

Tiskařská společnost Sankt Johannis vydávala náboženský adventní kalendář s biblickými verši za okýnky namísto obrázků.

Adventní kalendář slavil úspěch po celém světě, jeho úspěch přerušila druhá světová válka, ale po válce zase přišel jeho boom. U dnešních kalendářů se za okýnky skrývají nejen obrázky ala i pamlsky.

Barborky

Podle tradice ženy v bílém oblečení a s pomoučenými obličeji obcházely v předvečer čtvrtého prosince domácnosti. V nich hodným dětem rozdávaly dárky a  neposlušné šlehaly metlou. Tuto tradici časem převzal Mikuláš s čertem a andělem. Svátek světice, panny a mučednice Barbory, se zjednodušil v trhání větviček, které měly děvčatům ukázat, zda se brzy vdají.

Ve chvíli, kdy se 4. prosince první sluneční paprsek dotkl obzoru, měly si svobodné dívky ulomit třešňovou větvičku. Jestliže na Štědrý den rozkvetla, znamenalo to, že se slečna do roka vdá. Jinde byl zvyk rozdílný, děvčata řezala větviček více a každou z nich pojmenovala podle chlapce, který jí byl sympatický. Větvička kvetoucí jako první, určovala jméno budoucího ženicha.

Velmi oblíbené bývalo řezání barborky pro její údajnou čarovnou moc – který den od uříznutí nám větvička vykvete, takový měsíc pro nás bude v následujícím roce šťastným. Barborky se prý také daly úspěšně použít k odhalování čarodějnic. Stačilo při jitřní mši ohnout rozkvetlý proutek do tvaru kruhu, a kdo se skrz něj podíval, našel čarodějnice stát obrácené zády k oltáři.

Pravými barborkami jsou třešňové větvičky, ale snadno rozkvétá také zlatice, jasmín, broskvoň nebo slivoně. Řežeme takové, které mají nejvíce květních pupenů. Vázu s větvičkami necháme v místnosti se stálou teplotou. Vodu ve váze nevyměňujeme, jen ji podle potřeby doplňujeme. Při takovém zacházení se jistě dočkáme sváteční chvilky ozdobené čerstvě rozvinutými květy.

Větvička zlatice, uříznutá v předvečer svátku sv. Mikuláše, nám zase může prozradit, jak na tom v dalším roce budeme s penězi. Pokud vyraší zelený list, dá nám dost práce udržet standard, na který jsme zvyklí. Naopak zlatá kvítka jsou příslibem bohatství a dostatku. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás hubený rok…

Vánoční recepty:

Konfitované kachní stehno s marmeládou z červeného zelí a domácím knedlíkem

Houbový kuba

Bílá rybí polévka se zeleninou a jikrami

Vinná klobása se zelným salátkem

 

 

 


Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím nebo zaregistrujte)

zora.vselichoa
13.12.2012 01:38

Já znám pouštění lodiček ze skořápek, házení botou, rozkrajování jablíček, šupina pod talíř, lití olova - většinu z nich dodržujeme i my doma. :-)

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

*/ ?>