Jako zákon schválnosti zrovna při tištění fotografií na velikost A4 došla barva v tiskárně. A tak jsem vzala novou cartrige a začínám opět znova. Ale ať se dívám jak chci, nic nevidím. Jako v té pohádce o císařových nových šatech. Kontroluji a hledám kde se stala chyba, ale na nic nepřicházím. A tak instalaci i zkoušku cartrige opakuji, ale všechno marné. Jsem si stoprocentně jistá, že musí být plná protože jsem z ní odstraňovala ochrannou pásku a k tomu poslední. Co s tím, napadá mě všechno možné, možná že vyschnula? Vždy až dávám do tiskárny poslední naplněnou, tak vezmu prázdné obaly a nechám je opět naplnit.

Druhý den mé kroky vedou do firmy, která se renovaci a naplňování zásobníků do tiskáren věnuje.

„Dobrý den, mám jeden problém a nevím proč nastal. Dala jsem do tiskárny tuto cartridge a ono mi to nenatiskne ani čárku, “ říkám asi majiteli firmy.

„Já se na to podívám, kde je chyba,“ a odchází z dohledu. Pár minut tam stojím a čekám. V tom přichází opět pan vedoucí a říká:„Už je to v pořádku, byla tam zaschnutá barva, jen jsem to uvolnil. Pokud ta barva leží delší dobu, tak tím se to stane.“

„Kolik budu platit?“ ptám se.

„Co by jste platila, to nestojí ani za řeč,“ odpovídá pan vedoucí.

„To nechcete ani vidět účtenku, že je to zboží od vás?“

„Ale to není potřeba, a kdyby se to ještě někdy stalo, tak sem zajděte.“

Odcházím a děkuji za ochotu a pan vedoucí mi ještě při odchodu otevírá dveře.

Všechno záleží jen na ochotě, také mohl říct, že cartrige byla hodně vyschlá a že potřebovala opět naplnit. Ona totiž cena jedné náplně není nic levného. Firma získala dalšího spokojeného zákazníka a já jsem z toho všeho měla příjemný pocit.

Většinou jsme zvyklí, že více kritizujeme než chválíme. Pokud máte nějaký podobný příjemný či nepříjemný zážitek, napište nám. Na vaše názory a připomínky se těší Jana.