Mladí jeli ten večer do města do kina a já jsem hlídala malou vnučku. Byl krásný letní podvečer, když se najednou, zničehonic, přihnaly mraky, setmělo se a spustil se liják. Ale jaký, hotová průtrž mračen. Rozsvítila jsem světlo, to však najednou škyt, škyt a byla úplná tma. Vypadla elektřina.

„Babi, já se bojím tmy,“ ozvala se z kuchyně Barunka. Seděla u stolu a prohlížela si zrovna obrázkové leporelo.

„Neboj se, rozsvítím svíčku a zase budeme mít světlo,“ zavolala jsem na ni a postavila jsem zapálenou svíčku na stůl pod okno.“ Uvaříme si čajíček a potom si budeme povídat, chceš?“

„Chci, babi,“ radostně přikyvovala Barborka. „Ale nesmíš mi, babi, vyprávět nic strašidelného, to bych se doopravdy bála!“ Byla taková naše malá rozumbrada a nezavřela pusinku od rána do večera. Za oknem bouřka řádila čím dál víc, ozývalo se burácení hromu a blesky se jen křižovaly po obloze.

Najednou prudký poryv větru vyrazil ventilačku, kterou jsem asi pořádně nedovřela. Pozvedl záclonu a ta cípkem zavadila o plamen svíčky. Rychle jsem popadla Barunku do náruče a nevěřícně sledovala, jak plamen rychle šplhal po zácloně nahoru. Byla jsem najednou jako ochromená. „Co mám proboha dělat?“ Postavila jsem dítě na zem, natočila do konvice vodu a chrstla ji na záclonu. Vůbec to nezabralo a plameny už mlsně olizovaly roletu.

S malou v náručí jsem vyběhla z bytu a zazvonila na sousedy. „Jardo, pojď sem, prosím tě, pojď rychle!“ „Co se děje?“ ptal se soused, kterého jsem evidentně vyrušila z klimbání u televize. „Pojď, pojď se podívat!“ opakovala jsem stále dokola a nebyla schopná ze sebe vymáčknout, proč potřebuji jeho pomoc. Pomalu se vydal za mnou, před naším bytem však zavětřil a rychle vběhl do kuchyně. Popadl z otomanu deku a začal s ní tlouct do plamenů a do dřevěné garnýže, která se po chvíli s rachotem zřítila dolů.

„Příště zařvi HOŘÍ,“ křičel přitom rozčileně. Oheň se mu naštěstí podařilo docela rychle zlikvidovat a jeho žena mi potom pomohla dát trochu dohromady „pošramocenou“ kuchyň. Nebýt propáleného stolu a okna bez záclon i bez garnýže, snad by mladí ani nepoznali, co jsme tu spolu s Barunkou „vyváděly“.

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.