Moje kamarádka Mirka je inteligentní, vysokoškolsky vzdělaná, pracovitá žena. Má manžela, dům, děti, práci, ale ze všeho nejraději uklízí. Když přijdu na návštěvu do jejího úhledného domku, pouze žasnu. Podlahy z bílých dlaždic se lesknou, nikde ani smítko, ani dětská botička, na zrcadle žádná otištěná malá dlaň, v kuchyni to příjemně voní nachystaným občerstvením a kávou, ale nikde ani smítko, kapka či šmouha. Připadám si, jako ve špičkovém kuchyňském showroomu a nešetřím chválou: „Mirko, jak to při dvou malých dětech zvládáš?“. Mirka se usmívá, „já mám prostě ráda pořádek“. Děti běhají venku a nezdají se být maminčinou fóbií pranic frustrované. Klábosíme u kávy, ale já vím své...

Do tohoto domu totiž moc kamarádi nechodí, Mirčiny děti spíše pobíhají venku a hrají si jinde. Mirka má totiž ve zvyku dětské kamarády svléknout s „umazaných věcí“ a rovnou je žene do koupelny. Vím taky od jejího muže, že ráno vstává v pět a než jdou všichni do školy a do práce, má vytřeno a vyluxováno, kuchyň naleštěnou a utřený prach. A také vím, že návštěvy se u nich staví zřídka, a že muž se často zdrží na golfu, a že všechno v jejím životě se tolik neleskne, jako podlaha v předsíni...

A ještě vím, že Mirku zase dlouho nepřijdu navštívit, a ani ona se u mne nezastaví. Má tolik práce s leštěním domu, dětí a všeho okolo. A teď, když děti povyrostly, má starost i nimi, vysvětlit jim, že v pokojíčku musí být vše na svém místě a umyvadlo musí být po použití pečlivě vysušené, aby na něm nezůstala ani jedna kapka, která by hyzdila jeho lesk… Loučím se, hezky jsme probraly všechny známé a příhody, zasmály jsme se. Mávám Mirce, která stojí na prahu běloskvoucího domečku a pádím domů.

Už přede dveřmi slyším halas kamarádek mé mladší dcery, vejdu do dveří a zakopnu o několik párů dětských tenisek. Z kuchyně se line vůně pečených toastů a kávy, svačiny syna a jeho kamarádů, nádobí ve dřezu.

Povzdechnu si a na okamžik se zasním, jak krásná byla ta bílá kuchyň mé kamarádky. Pravda bylo tam tak trochu prázdno a ticho, ale... ale, když já si stejně myslím, že věci mají sloužit mně a ne já jim, ukončím rázně svoje snění. Rozhlédnu se ještě jednou, a dám se do vaření a uklízení...

Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.