Po střední škole jsem ještě navštěvovala zdrávotnickou nástavbu a s tou jsme jely na soustředění. To víte, samé holky, a tak jsme se trochu nudily. Ve volných chvílích jsme přemýšlely, čím si zpestřit čas. No a řekněte, na co mohou svobodné holky nejvíc myslet? Na kluky, pochopitelně. Kamarádka Martina našla ve svém mobilu číslo mladíka, se kterým se kdysi seznámila, ale on o ni moc neměl zájem. Tak jsem to z legrace zkusila já. Dvakrát jsem to číslo krátce prozvonila. Netrvalo dlouho a majitel mobilu mi volal zpět: "Můžu laskavě vědět, kdo mě to pořád prozvání?!?"Hlas zněl naštvaně. Já ho nejdříve upozornila, že když někomu volá, měl by se slušně představit. Potom jsem se omluvila za prozvánění a slíbila, že už se nebude opakovat. Najednou bylo všechno jinak. Ten na druhé straně změnil intonaci hlasu, představil se jako Petr, a že by rád znal moje jméno. Řekla jsem mu, že jsem Jarka a že jsem si vlastně chtěla s někým popovídat. Stalo se - tenhle telefonát trval skoro hodinu. A pak, ve stejné délce, pokračoval den co den po celý měsíc.

Každý jsme bydleli v jiném městě a čím dál víc jsme přemýšleli o tom, že se někde sejdeme. Jenomže já pak na dlouhý čas onemocněla a dokonce jsem musela přerušit školu. Byla jsem na tom psychicky dost špatně. A víte, co mě drželo nad vodou? Petrovy krásné telefonáty a esemesky. Když už mi pak bylo líp, Petr se konečně odhodlal a pozval mě, abych za ním přijela. Nemyslete si, nebylo to pro mě jednoduché. Sice jsme o sobě už leccos věděli, ale zda se budeme sobě navzájem líbit, to jsme si zaručit nemohli. A tak jsem se jednoho dne ocitla dost nervózní v neznámém městečku. Našla jsem místo schůzky, čekala, ale Petr nikde! Už jsem se bála, že mě odněkud sleduje a že se mu nelíbím, a tak mě tam nechá jen tak stát. Pak se přece jen objevil.

Představte si - na naši prvních schůzku přišel pozdě! Ale pak už všechno probíhalo báječně. Šli jsme na večeři a potom mě představil své rodině. Za nějaký čas přijel na oplátku on k nám. Bála jsem se, co mu mamča řekne, je totiž dost kritická. Petra si důkladně proklepávala zkoumavými otázkami a on trpělivě odpovídal, usmíval se a byl velmi milý. Tím si ji opravdu získal. Zpracoval ji tak, že mi sama nařídila: "Jaruško, toho kluka se koukej držet!?" Popravdě řečeno, nemusela mi to říkat dvakrát. Petra jsem opravdu milovala. Pak šlo všechno hrozně rychle. Po měsíci už jsme spolu bydleli a plánovali svatbu. Dnes už jsme dávno manželé a často a rádi vzpomínáme na neobvyklé telefonní seznámení, které nám přineslo společné štěstí. Nebýt mobilu, nikdy bychom se nepoznali a na svět by nepřišla naše krásná holčička, která nám už víc než rok dělá každý den velkou radost.

Jarka, 28 let

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.