Chtěla bych se s vámi také podělit o svůj životní příběh. Začalo to tím, že jsem se seznámila s mou životní láskou a začali jsme spolu chodit. To mi bylo asi 13 let. Strašně jsem si přála miminko, ale on mi říkal, že je ještě moc brzy, což jsem taky věděla, ale nenechala jsem se od toho odradit, tak jsem mu řekla, ze se mi milovaní s ochranou nelíbí a on mě uposlechl tak, že už si ten svůj "silikonový zázrak" při milování nebral. To mi bylo už 15 let a jemu téměř 16. Chodil se mnou do třídy. Nedalo to na sebe dlouho čekat a já jsem otěhotněla. Já i můj přítel jsme byli velice šťastni, ale nevěděli jsme, jak to říct našim rodičům. To už jsem byla asi ve 2. měsíci těhotenství.

Nakonec jsem jim to nějak řekla, ale měla jsem ten pocit, že je snad trefí infarkt. Nakonec mě maminka přemlouvala, ať jdu na potrat. Šla jsem tedy ke svému gynekologovi a ten mě poslal na ultrazvuk. Když jsem tam přišla, lehla si a doktor mi kroužil po bříšku, které už se pomalu zakulacovalo a popisoval mi, kde má ručičky, nožičky a ukazoval mi, jak mu pumpuje srdíčko, byla jsem v sedmém nebi. Když jsem viděla, jak si cucá paleček, tak jsem si říkala, že i kdyby ještě pozdě nebylo, tak bych to miminko stejně chtěla. Ale naštěsti bylo pozdě. Když mi doktor oznámil, že budu maminkou, div jsem neměla slzy v očích...

Byla jsem moc šťastná. Nakonec se mi narodil malinkatý chlapeček, který měřil 50cm a vážil 3300g. Teď má 4 měsíce, má se k životu a jsme na něho všichni pyšní. Přítel nás oba moc miluje a jsem mu vděčná, že mě ani v těch nejtěžších chvílích neopustil.