Hana se ptá:

Chci se zeptat proč muži nepřiznají svojí chybu i kdyby měli za ní položit život. Jak s takovým člověkem vyjít když mi nadává za jeho chyby a otáčí je proti mě? (můj šéf)

Ahoj Hani. Nevím jak to mají ostatní muži, ale dle sebe usuzuji, že mnohdy sám činím něco v dobrém úmyslu, ale občas to nemusí dobře dopadnout, pak je mi opravdu těžko  No v dobrém partnerském vztahu je to v pohodě, dá se to ustát, horší je to ve vztazích s volnějšími vazbami.   Na druhou stranu, píšeš že tvůj šéf Ti způsobuje problémy a Ty na základe svého šéfa usuzuješ, že je to převažme doména mužské populace.  To je trochu sexistické až šovinistické vyjádření nemyslíš?  Právě pro takové vyhlášení, se mohu domnívat, že ženy na tom nebudou o nic lépe co se týče doznávaní chyb.  Osobně jsem názoru, že je to převážně doména všech řídicích pracovníku, jenž musí dělat rozhodnutí a prosté doznáni, že rozhodnutí bylo špatné výsledek nikterak nezmění.  (Sebe reflexe ano, ale neveřejná...)    Mám za to, že lidé obecně považují doznáni za ponižující důkaz své nekompetentnosti, či selhání a to se bytostně dotýká jejich ega, bez rozdílu pohlaví.   Proto Ti ani nedoporučuji chtít po svém šéfovy, aby doznal chybu, neb taková snaha může zkomplikovat vztah.  Sociální skupina ne jenom kolegové na pracovišti se vyznačuje silně hierarchickými no volně ohraničenými vazbami mezi jedinci, každý má svoji pozici a proto si ji podvědomě snaží udržet.  To jakou pozici si kdo udržuje je jenom úměrné jeho vnitřní velikosti ega které někdy může být pro jedince největším nepřítelem, no zároveň hnacím motorem v dosahování a naplňování vnitřních ambicí. S hranicemi které si definujeme je to jako na ulici, kde se nenecháš líbat a osahávat od cizího chlapa, jsou proste jisté hranice za které si toho druhého nepustíme.  Proto doznáni chyb může a pokud budeš naléhat, bude chápáno jako pokus o oslabení šéfové pozice v skupině.  Je to o posouvaní hranic až za akceptovatelnou míru. No vrátím se k zatracovanému egu.  Téměř každý zdravý muž má v sociální skupině o něco těžší postavení než žena, proto je mužské krizové chování markantnější.   1. Ženy jsou sdílné v oblasti pocitu a zážitků, pro ženy je běžné se podělit o pocity.  Mezi  muži je to považováno za slabost, proto se muži nesvěřují s city, ale baví se věcech technického charakteru, více hrubě. 2. Muži mají mnohem větší problém s kontrolou a potlačením svého libida, což u nich vyvolává pocity nejistoty, proto se podvědomě musí přepínat mnohém víc než ženy, ale muži to zvládají právě svojí až komickou neomaleností jež právě přitahuje hodně žen.              Presto, ale na úrovni sociální psychologie a sociálního chováni jsou vazby a projevy stejné jako mezi zvířaty, to je krutá pravda o lidech bez rozdílu pohlaví. Hezký den.  :o)