Aziza se ptá:

Moc mě potěšila odpověď pana Kizáka a jeho přirovnání uvažování muže a ženy ke dvěma systémům - mužská, dvoupolohová, digitální logika a ženská nevypočitatelná fuzzy logika:-))) Pan Kizák připomněl starou známou komunikační metodu - hlava a krk, který hýbe hlavou. Mám na vás, pánové, ještě jeden dotaz. Někdy může být to ženské manipulování, ovlivňování a směrování dost průhledné. Je průhledné taky mužům? Odhalí ho? Není to pro ně ponižující, být manipulován, vědět, že ten jeho skvělý nápad vlastně není tak úplně jeho? Nebo muži záměrně dělají že to neví vědomi si výhod z toho plynoucích?:-) Hrají tu hru obě pohlaví?:-)

Myslím, Azizo, že mnoho mužů má tak velké ego, ješitnost, nebo jakkoliv to nazveš, že i když to „manipulování“ od žen, jak to nazýváš, snad vidí, přehlídnou jej jako malinu, jak správně soudíš. Vždyť muž je jen velké dítě... ;-) A dítě si potřebuje hrát, ne? Ale řekněme si rovnou, Azizo, umění žen ovládat muže je na tak vysoké úrovni (nebo to je už jen minulsot královských dvorů?), že ta skutečná žena, skutečný krk, to bez problémů dokáže, dělat se „svojí hlavou“ cokoliv se jí zlíbí tak, že to ta hlava nepozná. A před těmito ženami já smekám. Které nás dokáží dovést, kam si přejí, bez toho, aby to naše ješitné ego vůbec poznalo, že s námi hrají tu krásnou hru o tom, kdo „je hlava rodiny“. Které nás dokáží „upřimně“ ubezpečit, že „my, mužové, pánové tvorstva“ jsme nepostradatelní - a ve skutečnosti děláme to, co si přejí naše ženy. Není to nádherné? Mám však pocit, že toto umění žen „býti krkem“ nějak zakrňuje, vymírá. V tom našem moderním - „jsme si rovni ve všem“ - světě, kde my ženy budeme nosit raději se zaťatýma zubama padesátikilové pytle s cementem dokazujíc si to sobě a světu, a my mužové zase nosit sukně, trvalé, náhrdelníky, lakovat si nehty, rodit děti a vyholovat si pivový pupek už za chvíli – pro to nějak nezbývá místo... A tak sice „děláme všichni všechno“, podobáme se jeden druhému jako vejce vejci, voníme unisex parfémy (nebýti přirozených pachů které si matka příroda nenechá vzít přesto všechno) taky téměř stejně, když potkáš v pražském metru stejně vypadající holku jako kluka, se stejným počtem náušnic, prstenů a piercingu po celém těle – až se mi zdá, že ten unisex model univerzálního moderního „nadčlověka“ nás zahltil tak, že ztrácíme něco ze samých sebe, z našich životů, tu přirozenou rozdílnost v našich životech se všemi jejími klady i zápory... Ale to je už jiná téma. Jo v tomto ohledu se ještě zmíním, že jsem měl možnost poznat mnoho mladých amerických žena, dívek i mužů tomuto schematu odpovídajících - a někdy se divím, jak je to možné, že se ještě dnes v Americe rodějí děti ;-) Pro mně to není ponižující, Azizo, býti „manipulován“ - když o tom nevím ;-) A když to „překouknu“, tak tu hru budu hrát obyčejně dál. Hrajíc svojí roli muže, s tím, že právo ženy na sebe rovnost s muži uznávám snad ve všem - ale pro jistotu udělám vždy vše proto, abych jí ten padesátikilovej pytel s pískem vytrhl z rukou radši... Alespoň jednou. V Americe by jsem za to ovšem šel určitě do vězení. Nebo už tady v Čechách rovněž?