Ivana se ptá:

Ahoj, ocitla jsem se ve zvláštní situaci a nevím, jestli mi dokážete poradit. Tento týden jsem se rozešla se svým přítelem. Shodou okolností jsme dnes spolu rok. Je cholerik, měl dost bouřlivou minulost. Ale vím, že mě má rád. Ale často mi to neříkal a nedával najevo. Bral mě jako samozřejmost. Přes rok jsme nikam moc nechodili, čekal, že třeba řeknu, že chci jít do kina, na večeři. Neměl by se o toto jako partner starat taky sám?? Teď jak jsme s rozešli, tak mi píše smsky, že lituje toho, že mi to nedával tak často najevo, jak jsem pro něj důležitá, výjimečná. Spíš je problém u mě. Taky ho mám ráda. Ale moji rodiče (u nich nebyl moc oblíbený) a kolegyně v práci mě od něho odrazují. Určitě si myslíte, proč tolik dám na rady druhých, ale už jsem taková. Sama nerozhodná....A taky nedokážu sdělit, když se mi něco nelíbí, nebo mám nějaký problém. Myslela jsem si, že by to přítel neakceptoval při jeho povaze. Během roku jsme si zařídili bydlení, hypotéku...postupně jsme to dávali dokupy. Mezitím přítel přišel o práci, ale za měsíc si našel jinou práci. Byl na školení cca 3 měsíce a v té době jsme se viděli jednou týdně na jeden den. Ten čas byl krásný. Ještě musím zmínit, že jsme 'přeskočili' fázi chození... rovnou jsme se k němu nastěhovala. A teď váhám. Dal mi čas na rozmyšlenou, jestlí si to rozmyslím. Ale pokud by mě chtěl, tak takové ultimátum by mi nedával, ne?? Přece by počkal, až se rozhodnu. Nebo je to vypočítavost?? Myslím si,že jsem se dokázala o něho celkem dobře postarat. Když přijel domů bylo zatopeno, navaříno atd. Ale teď je na vše sám. Teď si je vědom, koho ztratil a jak mu chybím. Samozřejmě chybí i on mně. Mám nám dát ještě šanci??

Milá Ivano, určitě jste sama už přišla na to, že vztah dvou lidí nemůže stát jenom na lásce. V jedné z předchozích odpovědí jsem psal, že si muži své životní partnerky vybírají především podle toho, jaké to budou partnerky, matky, hospodyně a pochopitelně milenky. Není to tak samozřejmě vždy, ale je to v každém případě dobře. Pokud bychom stavěli manželství, respektive dlouhodobé partnerství, pouze na lásce a zamilovanosti, nevydržela by ani ta polovina manželství, která se nerozpadnou. Zkuste oddělit při svém rozhodování se lásku od praktického soužití a zamyslete se nad tím, jestli byste byla schopná s ním žít i bez lásky. Jestli jste ochotná po celý život respektovat jeho zvláštnosti: ať už se třeba jedná o to, že není schopen po sobě uklízet, nebo že musí chodit každou sobotu, neděli na fotbal. Často děláte chybu, když si myslíte, že se změníme. Nezměníme se, pouze kvůli lásce k Vám, ženám, své nedostatky skryjeme, respektive je odstraníme. Ale pouze dočasně, protože hned jak láska vyprchá (a ono zamilování VŽDY vyprchá), hned naše nedostatky vyplavou napovrch. Je jedno, jaké podmínky si klade, to opravdu není podstatné. Podmínky klade proto, že takový prostě je. Je jenom na Vás, jestli to vše, co pro něj děláte, budete ochotná dělat i tehdy, až ona „chemická" láska vyprchá. Jestli jste schopná ho mít „jenom" ráda a sdílet s ním vše, včetně jeho povahy, zlozvyků a životního stylu. A hlavně zkuste přemýšlet o tom, jestli je to vhodný otec pro Vaše děti. To je totiž nejdůležitější ze všeho.