Eva se ptá:

Ahoj, mám o deset let staršího přítele (41),je rozvedený a má 12 letou dceru, po roce známosti mi oznámil že vztah nechce, chce se jenom občas pomilovat a popovídat si. Byla jsem z toho smutná, ale co se dá dělat, přestala jsem mu odpovídat na SMSky, ale nevydržela jsem to a taky mu napsala. Před 14 dny měl 41 narozeniny, oslavili jsme to spolu a opět jsme zkončili v posteli. Každý den mi píše krásný SMSky, to dříve nedělal, zdá se mi že se zbláznil. Je to moc hezký chlap a trochu ho trápí jeho věk, já si myslím že zbytečně. Po milování třeba řekne " to bylo dobrý, viď, na to že už je mi tolik", já nevím přejde ho to ?? Mám ho ráda, ale nevím co pro něj znamenám já. Nejraději bych to ukončila, což jsem udělala už 3x, jenže on se vždy ozve, jakoby se nic nedělo, nestalo a já mu nedokážu odolat. Aby jste mi rozuměli, nechci to zkončit, protože je mu 41, pro mě je to nejatraktivnější chlap jakého znám. Jen nevím co pro něj znamenám a taky nerozumím tomu, proč mě nenechá být, když to chci, řekla jsem mu že mě trápí i to ví. Co mám dělat?

Milá Evo! On Vám přece už řekl, co chce. Chce se s Váma občas pomilovat a popovídat si. Nechce si Vás brát. A chce, abyste ho brala, jaký je. Takže si musíte vyhodnotit, jaký ve skutečnosti je a taky ho takového přijmout. Nebo taky odmítnout. To je na Vás! Pokud ho přijmete, je možné, že si budete povídat stále častěji, pokud si budete rozumět. A milování třeba taky bude častější. Ale ruku na srdce - co na tom změní společné bydlení nebo snad svatba? Budete se pak třeba více milovat? Nebo spolu budete častěji spát? To leda tak z povinnosti a to jistě dobré není. Budete si více povídat? Pokud nebudete mít o čem, pak vám v tom společná střecha nad hlavou taky asi nepomůže. Takže co vlastně chcete Vy? Chcete ho pro sebe nějak spoutat? Nebo s ním chcete prožívat vše krásné? Pokud ho vemete takového, jaký je a nebudete ho chtít měnit, pak můžete spolu prožít krásný život. Ale do ničeho bych se nehnal. Možná, že po čase sám pocítí taky tu potřebu být s váma častěji a uvědomí si, že byť říkal, že vztah nechce, že ho k Vám vlastně má. A bude-li silný, po oboustranné shodě jej můžete povýšit na silnější formu partnerství. Já sám jsem spíše zastánce té klasické cesty, totiž svatbu a tak. Ale on zřejmě, alespoň zatím to tak z Vašich slov vypadá, pro tuto variantu příliš nakloněn není. Konec konců už jednu a ne dobrou zkušenost s manželstvím má, když je rozvedený. Pak se nemůžete divit, že se mu do toho nechce. A budete-li ho k tomu nutit, jistě ho brzy odradíte zcela. Přesvědčíte-li ho ovšem, že by Vám to spolu mohlo dobře fungovat a to tím, že Vám to bude dobře fungovat i tak, může se oněch obav zbavit i sám. Hodně štěstí a držím palce pro tu správnou volbu - ta je na Vás!