Lásky vzpomínka

Být tak blízko,

a tak vzdálení, oddělení

papírem vzpomínek.

Dlaně vznášející se v prázdnu

ve snaze dotknout se té druhé.

 

Vodítko na jehož konci

připoután je sen.

Zemřít při pohledu do očí lásce,

je lepší než být rozerván větrem.

 

V krocích schovány mít naděje,

kampak mě dovedou.

Snad do míst kde souznění

objímá se s vášní.

 

Odkud se rodí slzy, snad z hloubi smutků,

které vykřičela duše.

Rozhodím je po nebi,

aby každý viděl jejich zář.

 

Pohladím růži,

ten temný nach,

zavírá své lístky,

s přicházející nocí.

Avšak vůni,

tu já budu cítit celičkou noc.

 

Tak jako dotek té kterou miluji.

...