Byla to láska na první pohled. Jeho dílo jsem si hned zamilovala, cítila jsem v něm bezpečí, klid a harmonii. Ano, mluvím o díle Alfonse Muchy, a proto jsem s nadšením uvítala příležitost navštívit zahájení Unikátní putovní výstavy „Apoteóza lásky“, která mě doslova uchvátila. Jakmile vstoupíte do uměleckého světa Muchy pohltí vás jeho sugestivní kouzlo, v němž tvorba krásy se snoubí s harmonii ducha a těla. Mucha nám zanechal ve svém díle svůj osobní vzkaz, že magická síla dobrého umění dokáže sbližovat, otvírat i povznášet srdce všech, pro něž jsou lidskost, láska a mír ty jedinečné a skutečné hodnoty v životě člověka. Výstava Alfonse Muchy uspořádaná ke 150. výročí jeho narození je tak svým uměleckým voláním po kráse, lásce a sounáležitosti, velice aktuálním výkřikem pro dnešní svět plný násilí, nenávisti i agresivního hnusu.

Apoteóza lásky, kterou zahájila v Obecním domě kurátorka výstavy Tomoko Sato společně s prezidentem Muchovy nadace, vnukem Alfonse Muchy, Johnem Muchou a snachou Alfonse Muchy Geraldinou Muchovou je v Praze pro veřejnost otevřena od 2. 7. až do 30. 9. Poté v Kutné Hoře, Ostravě, Liberci a Plzni do roku 2012 připraví přední specialisté na dílo Alfonse Muchy navazující výstavy, které budou jedinečné svou koncepcí.

K zahájení výstavy John Mucha uvedl:

„Naším cílem je představit Muchu jako brilantního kreslíře, nápaditého kreativce a vynikajícího fotografa, zkrátka tak, jak není veřejnosti tolik znám.“

„Je nám velikou ctí, že sérii výstav můžeme zahájit právě v prostorách Obecního domu, na jehož dekoraci dědeček pracoval.“

Výstava představí celou tvorbu umělce, více než sto děl, kromě litografií také pastely, kresby, grafické práce, dekorativní předměty nebo méně známou část Muchovy tvorby – fotografie, které nebyly doposud v České republice vystaveny.

Apoteóza lásky, která se věnuje tématům: rodina, život, krása a lidskost je v Obecním domě otevřena denně od 10 do 19 hodin a potrvá do 30. září letošního roku. Vstupné lze zakoupit na pokladně Kulturního a informačního střediska Obecního domu, plná cena vstupného je 150 korun, snížená 80 korun, využít lze také rodinné vstupné a skupinové slevy pro školy.

Informace k jednotlivým tematickým sekcím výstavy „Apoteóza lásky“

SEKCE 1. RODINA A VLAST

Alfons María Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích, malém jihomoravském městečku v dnešní České republice. Jeho vlast byla od šestnáctého století pod nadvládou Habsburků, a když bylo Muchovi sedm let, stali se Češi součástí dualistické Rakousko-Uherské monarchie. Přestože byly české nároky na kulturní a politickou nezávislost Rakouskem ignorovány, národní vlastenecké hnutí bylo v plném rozmachu.

Alfons vyrůstal v období napjaté politické atmosféry, k níž vedlo sílící národní uvědomění. V roce 1862 vznikl vysoce vlivný sportovní a politický spolek Sokol, v jehož aktivitách se svou tvorbou později angažoval. V Ivančicích, stejně jako v mnoha dalších českých městech, byly zakládány vlastenecké organizace. Mladý Mucha se mohl díky svému talentu podílet na organizaci jejich politických aktivit svými návrhy plakátů, letáků a výzdobou hledišť. Pro Muchu byl patriotismus – láska k vlasti – vrozenou duchovní silou, která řídila jeho život a uměleckou činnost. Postupně se tento cit rozvinul v osobitou pacifistickou filozofii. Ta Muchu inspirovala i k vytvoření Slovanské epopeje (1911–1928), jež představuje jeho dar národu a památník Slovanů i lidstva. Během dlouhodobých pobytů mimo České země to byla právě jeho rodina v Ivančicích, která udržovala umělcovy duchovní vazby k milované vlasti.

SEKCE 2. ŽIVOT

Po několika letech ilustrátorské práce v Paříži nastal v Muchově kariéře dramatický zlom. Plakát Gismonda (1894), navržený pro Sarah Bernhardtovou, se stal senzací hned po vyvěšení na pařížských plakátovacích plochách na Nový rok 1895. Pařížané, zvyklí na plakáty Chéreta nebo Toulouse-Lautreca, byli nadšeni Muchovým inovátorským designem. Na nezvykle prodlouženém formátu dokázal živě vykreslit jevištní image „božské Sáry“ tak, jak ji vnímalo publikum. Realistické zobrazení herečky coby elegantní ženy s květinami ve vlasech, v luxusním kostýmu v detailním provedení a exotické byzantské motivy mozaiky v pozadí, to vše byly přitažlivé estetické prvky, které se počínaje rokem 1896 staly charakteristickými pro Muchovy plakáty a jiné grafiky. Styl, který Pařížané pojmenovali le style Mucha, jej proslavil po celém světě jako jednoho z největších mistrů secese.

Sarah Bernhardtová, fascinována jeho uměním, mu nabídla smlouvu a učinila Muchu svým osobním grafikem a uměleckým poradcem. Mucha nyní představoval nejžhavější nový talent na pařížské umělecké scéně, vyhledávaný předními vydavateli, tiskaři a galeristy.

V roce 1896 podepsal smlouvu s firmou Champenois, která vlastnila jeden z největších tiskařských strojů ve Francii. Mezi lety 1896 až 1904 u Champenoise vytiskli většinu Muchových secesních plakátů a čistě dekorativních panelů, panó. Krátce nato začal Mucha používat své návrhy k výzdobě rozmanitých dekorativních a užitkových předmětů, nábytku a dokonce i architektury. Muchovo krásné, a přesto finančně dostupné umění se začalo objevovat v domácnostech obyčejných lidí, kteří se tak z něj mohli těšit.

SEKCE 3. KRÁSA

Koncem devadesátých let devatenáctého století byly již Muchovy práce známé po celém světě a jeho jméno bylo neomylně spojováno s tehdejším uměleckým trendem – secesí. Jeho umělecká díla se vyznačovala osobitým estetickým kouzlem. Krásné ženy s bohatými dekorativními detaily v pozadí přinášely srozumitelné a univerzální sdělení – oslavu Krásy. Krása pro Muchu představovala „morální harmonii“ vizualizovanou v materiálním světě. Role umělce pro něj spočívala v předávání tohoto poselství ostatním prostřednictvím emocí, které v nich probouzí a inspiruje síla umění. Muchův osobitý grafický styl (le style Mucha) byl právě tím nástrojem, který měl diváka okouzlit a zároveň představoval vizuální jazyk – prostředek komunikace.

SEKCE 4.  APOTEÓZA LÁSKY

V roce 1910 se Mucha vrátil domů, aby naplnil svou vizi z mládí a pomáhal své vlasti skrze umění. V průběhu uplynulých deseti let rozvíjel myšlenku epického díla, jež by ukazovalo radosti a smutky slovanské historie. Domníval se, že pro dosažení politické nezávislosti bude pro Čechy velmi důležitá spolupráce s bratry Slovany, a proto se je snažil duchovně spojit pomocí společné historické zkušenosti. Mezi lety 1911 až 1926 pracoval Mucha na Slovanské epopeji, která obsahuje dvacet monumentálních pláten popisujících klíčové epizody z české a slovanské minulosti.

Vznik Slovanské epopeje se časově shoduje s několika klíčovými událostmi dvacátého století. Začátek první světové války v roce 1914 uvrhl Evropu do zmatku. Výsledkem války byl rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa, Muchovy nové vlasti, a dalších nezávislých slovanských států. Muchův sen se splnil a jeho vize dospěla k vrcholu na posledním plátně celého cyklu, Apoteóze Slovanů: Slované pro lidskost (1926). Tento obraz oslavuje vítěznou apoteózu Slovanů, dosažení politické nezávislosti v roce 1918. Mucha měl však ještě jedno přání. Vytyčit společný budoucí cíl Slovanů – trvalou jednotu a snahy o zachovávání míru a lidskosti. Odtud podtitul Slované pro lidskost.

Po návratu do vlasti začal Mucha pracovat na výzdobě Obecního domu (1910–1911). Tato sekce obsahuje studie pro Slovanskou epopej, kresby a malby na téma: válka, sounáležitost, víra a univerzální láska. Na konci této sekce se nachází jedna z pozdějších Muchových maleb, Světlo naděje (1933), která je inspirována Apoteózou Slovanů. Mucha ji namaloval pod tlakem rostoucí hrozby nacismu a vyjadřuje jeho strach i naději na mír.

Výstava díla Alfonse Muchy je skutečně unikátní, užijte si alespoň imaginární výlet do doby tohoto výjimečného umělce.