Smutek
Proč mne tak bolí ta moje dušička
proč slzy stékají do mého srdíčka
proč jsem tak schoulená
od lidí vzdálená
když přátel dokola jsou tady hejna,
proč bolest krutá je, a stále stejná.
Ať mraky odplují a ať mi pomohou
slzy mé zastavit pod modrou oblohou
dopřej mi srdíčko paprsky slunce vnímat
dovol mé slzy odpařit, ať mohu se znova zas, kolem sebe dívat.
Naplň je poznáním že přijde soumrak
ve svitu měsíce, ať mohu zas doufat
ať pírko holubí pohladí tváře mé
ať oči nepláči, ať slzy jsou ztracené
ať krutost nebolí , ať mohu dýchat
ať smutek vypudí, ať nemusím vzdychat.
Ať z oblak holoubek zas na zem přiletí
a v oblacích zanechá, to moje zakletí
v zobáčku semínko rozkvetlé trávy
a když ho upustí tak ve mne zaseje záhy zas přání,
a kousíček naděje.
Na louce rozestřít vysněné iluze,
o láskách, vyznáních a toužením po duze,
dotknout se vesmíru své sny mu vyznat
že jsem tak samotná, nemuset přiznat.
Vesmíre vzdálený sešli mi usmání
pohlaď mé vnímání dopřej mi doteky
a já ti slíbím - slíbím ti na věky,
že budu je přijímat
že budu se usmívat
i rosu na trávě budu pak objímat.
Dopřej mi osude kapičku štěstí
a já ti slíbím že nechám se vésti
rukou tou neznámou do snů a přeludů
kde trápení není, kde plakat už nebudu,
ať stydět se nemusím, že žehrám osudu.
Jak mohu s vědomím, že trápení bolí,
uvěřit ostatním , že zahnat ho mohu, ale jen holí
proč jsi mi osude dal vnímání do vínku
a v duši jsi zanechal, jen na lásku vzpomínku.
Že láska přebolí ví i mé vnímání
proč mně však dohání k dalšímu poznání
poznání zklamání z výčitek rouhání
v duši pak zanechá, sbohem, a klekání.
A v noci bez spánku zabrání skřivánku
sdělit mi pozvánku
že někde na zemi čeká mně náručí
a štěstí vnímat, mně opět naučí.
Ať vánek odnese myšlenky ledové
a ať mně ujistí, že ústa jsou medové
že rty jsou k líbání, že ústa jsou k vyznání
že moci milovat, pochybám zabrání.
Přines mi skřivánku seč jenom hlásku
z písmenek poskládám víru i lásku
a pak tě poprosím aby jsi vzlétl
aby jsi z písmenek vyzpíval větu
a z věty souvětí verše jsi zpíval
že lásku si zaslouží, jen ten kdo o ní sníval.
Že láska se nehledá, že sama přichází
a že se rozpozná když v očích zazáří
že srdce dokořán lásky klíč otvírá
že brány propastí, ten samý zavírá.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.