Prachatice v šumavském podhůří nabízí zajímavou minulost i turistické cíle

V Šumavském podhůří v jižních Čechách, na jižním úpatí hory Libín, v nadmořské výšce 561 metrů, 35 kilometrů západně od Českých Budějovic najdeme město Prachatice (německy Prachatitz). Historické jádro města je od roku 1981 městskou památkovou rezervací. Město původně vzniklo v 11.století jako trhová osada. Značný rozkvět přišel po roce 1381, kdy král Václav IV. přiznal Prachaticím právo skladování a prodeje soli, dovážené z Pasova po tzv. Zlaté stezce. Třicetiletá válka i ztráta privilegií však přinesly úpadek města a donutily obyvatelstvo přeorientovat se na jiné činnosti, například na zpracování dřeva. Převratnou změnou ve vývoji města bylo bezesporu zavedení železnice roku 1893, které umožnilo rozvoj průmyslu a celkovou modernizaci.

foto / Petr Matura

Po Mnichovské dohodě v roce 1938 byly Prachatice přičleněny k nacistickému Německu, ačkoliv Češi tvořili téměř polovinu obyvatelstva. Hranice s Protektorátem Čechy a Morava probíhala těsně za městem u Starých Prachatic. Po skončení 2. světové války byla drtivá většina německého obyvatelstva nuceně vysídlena.

Jak již bylo zmíněno, nedaleko Prachatic najdeme horu Libín (1094 m n. m.), nejvyšší vrchol Šumavského podhůří, jenž tvoří výraznou, zdaleka viditelnou dominantu nad Prachaticemi. Přirozený horský suťový les na severním svahu hory, tři kilometry jižně od města Prachatice, je pak chráněn v přírodní rezervaci Libín. Na severovýchodní hranici rezervace se nachází křížová cesta, vedoucí z Lázní svaté Markéty ke kapli U Patriarchy. Pramen vyvěrá z lesnatého masivu hory Libín v nadmořské výšce 635 metrů.

Léčebný účinek pramene sv. Markéty byl využíván již v 17. století. Založení lázní se datuje k roku 1783. V lázních se provádělo léčení studenou vodou a využívaly se všechny metody moderní vodoléčby. Lázně se zaměřovaly na léčbu nervové soustavy a pohybového ústrojí. Největšího věhlasu dosáhly na počátku 20. století. V letech před 1. světovou válkou zde ročně pobývalo i několik tisíc hostů. Klientelu lázní tvořili zejména především Rakušané a Němci. Časté však byly i nedělní návštěvy lázní obyvateli nejen z Prachatic, ale i z dalšího okolí. Lázeňský provoz byl ukončen roku 1935, budovy k němu určené se nadále využívaly jako rekreační letovisko a později pro potřeby školství. Po vysídlení německého obyvatelstva místo postupně chátralo.

V tomto kraji můžeme dále navštívit rovněž také i zámek Vimperk, původně raně gotický hrad přestavěný na zámek. V neklidném 15. století reagují tehdejší majitelé, Kaplíři ze Sulevic,

na rozvoj dělostřelby opevňovacími pracemi a vzniká tak předsunuté opevnění. Severně od hradu je na návrší postavena předsunutá bašta Haselburg a hrad je spojen s nově opevněným městem v jeden pevný celek. Z děl bašty mohli obránci vějířovitě ostřelovat oblast na severní a severovýchodní straně. Tato bašta náleží k nejlépe zachovaným a rovněž také i k nejlépe provedeným stavbám svého druhu v Čechách.

Hlavní stavbou bašty byla okrouhlá bateriová věž s průměrem čtrnáct metrů, která se dochovala do výšky druhého patra. Její suterén je zaklenutý křížovou klenbou. Vcházelo se do ní vstupem v prvním patře. Ten byl přístupný po ochozu vysazeném na mohutných kamenných krakorcích a navíc umožnil plynulý pohyb mezi oběma konci na věž navazující hradby. Krakorce však byly později vytrhány. Prostor u věže chránila hradba, jejíž síla dosahuje v nejohroženějším místě až osmi metrů. Hradební ochoz byl krytý stříškou, zeď prolamuje dělostřelecká střílna a dvě dělostřelecké komory. Před branou umístěnou pod věží býval příkop, přes který se přecházelo po padacím mostě. Celý areál navíc chránila fragmentárně dochovaná parkánová hradba.

Za rozsáhlými renesančními úpravami Horního zámku a rovněž i za vybudováním renesančního Dolního zámku stojí později Volf Novohradský z Kolovrat s manželkou Juditou a synem Jáchymem. Rozsáhlá stavební činnost Novohradských z Kolovrat však vedla k zadlužení a nakonec i ke ztrátě majetku.

Schwarzenbergové pak v průběhu 18. století přestavují nejednu zámeckou budovu do barokní podoby. V období první republiky šlechtický rod Schwarzenbergů zámek pronajímal armádě a po válce rodina o zámek přišla. Od roku 1961 část zámku využívalo městské muzeum.

V roce 2010 je zámek prohlášen národní kulturní památkou. Do správy Národního památkového ústavu přešel zámek na pokraji havarijního stavu, způsobeném zejména dlouhým obdobím zanedbané údržby, k datu 1. 1. 2015. Národní památkový ústav v současné době rozšiřuje zpřístupnění zámku, navázal na tradici muzea, nyní pod názvem Muzeum Vimperska, a začal s postupnou památkovou obnovou areálu.

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org,sumavanet.cz, hrady.cz, prachatice eu