Synovi nevyšlo manželství. Teď si se snachou chtějí rozdělit děti. Pomátli se na rozumu, trápí se Anna

Vždy jsem byla proti tomu, aby se tak odlišní lidé, jako je můj syn a jeho žena, brali. Každý zvlášť jsou skvělí, ale dohromady to nedělá dobrotu ani trochu. Můj syn není takový akční typ, jako je moje snacha a vždy jí tak trochu nestíhal. To mladé ženě pochopitelně jednou začne vadit. To období nastalo právě teď a po všech těch krizích, kterými si prošli, se budou rozvádět. To ale ještě není to nejhorší. Co mě trápí mnohem více, než jejich rozvod je, že si chtějí rozdělit děti.

ilustrační foto / Freepik

Z jejich manželství vzešly dvě krásné a šikovné děti. Holčičce je devět a chlapečkovi šest. Malá více tíhne k mému synovi, tedy ke svému otci a vnouček je docela velký mamánek. Jako sourozenci spolu vycházejí normálně. Pochopitelně to mezi nimi občas pořádně vře, ale to je u dětí běžné. Nic nenormálního. Určitě to není tak strašné, aby je musel někdo rozdělovat. A to ani tehdy, jdeli o jejich rodiče. Ti, jako by se absolutně pomátli na rozumu.

Moje snacha zůstává v bytě, ve kterém žili společně s mým synem. Zatím jsou obě vnoučátka u ní, ale připravují mě i je pomalu na to, že jejich rozdělení myslí vážně. Až prý můj syn pořádně zabydlí podnájem, který si našel, vnučka půjde k němu. Z takového řešení jsem já osobně naprosto zoufalá a vůbec si neumím představit, že by to takto mohlo dlouhodobě a dobře fungovat. Běží mi pořád hlavou, že takhle malé děti určitě matku potřebují. I když je malá fixovaná na otce, od maminky bych ji rozhodně neodlučovala. Stejně tak vnouček. Byť je více nakloněný mámě, nevěřím, že tátu nebude potřebovat. Totéž jejich dosavadní bydliště. Nevím, proč by měli jednoho nebo druhého vytrhávat z důvěrně známého prostředí, ve kterém oba vyrostli.

Můj syn a moje snacha se mi snaží namluvit, že vše je o komunikaci a že nemusím mít strach. Já však strach upřímně mám a to docela velký. Takový zvláštní styl střídavé péče jsem ještě u nikoho neviděla a nemám z toho vůbec dobrý pocit. Domnívám se, že to děti hodně poznamená. A to samozřejmě v negativním slova smyslu. Nevěřím tomu, že to v jejich hlavičkách nenadělá paseku. Jak budou děti rozumět tomu, že jsou občas spolu, občas každý zvlášť, jednou s mámou, pak s tátou, ale třeba ne se sourozencem zároveň, atd.? Pro děti takový zmatek není dobrý. Děti potřebují stabilitu a jistotu. Ne takový chaos.

Mrzí mě, že se manželství mému synovi a snaše rozpadlo, ale to přehazování dětí jako s horkými bramborami mě trápí více. Teď budou navíc každý bydlet v jiném městě a určitě se to tak nějakým způsobem promítne i do našeho společného času. Mladí mě sice pořád ubezpečují, že se vše dá pěkně v klidu zvládnout, ale já si to nemyslím. Vždy se jim vše nakonec tak trochu vymklo z rukou a tohle nebude výjimkou. Nějaký čas to možná bude fungovat, ale růžová představa toho, že děti tím nic neutrpí, se jistě brzy rozplyne a pak budeme nešťastní všichni.

Anna, 60 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.