Za zdmi kostela a kláštera sv. Benedikta na Hradčanském náměstí v Praze se v klášteře karmelitek donedávna nacházelo velmi zachovalé tělo první převorky řádu Marie Elekty, usazené v křesle ve skleněné skříni s nápisem M. Electa a Jesu vpravo od oltáře.

fotografie: archiv autora

Pro nepřipraveného návštěvníka to je zpočátku možná děsivý pohled, ale přesto nelze přehlédnout mystickou atmosféru tohoto místa. Kdo vlastně byla tato žena, jejíž ostatky nepodlehly přirozenému rozkladu a jsou předmětem úcty?

Ve věku 21 let, v roce 1626, nastoupila na Karmel v rodném městě Terni (Itálie), který roku 1618 založil její strýc Don Angelo Tramazzoli. Po třech letech byla vybrána na nové zakládání do Vídně. Do své rodné země se Elekta již nevrátí. Od třiatřiceti let plní funkci převorky, nejprve v komunitě ve Vídni, potom při druhém zakládání v Grazu a nakonec při třetí fundaci v Praze (1656). Zde ji již předchází pověst svatosti.

Marie Elekta svoji smrt údajně předem předpověděla. Na začátku roku 1663 dostává prudký zápal plic, ale ještě na Tři krále podpíraná sestrami přichází vysílená do chóru, kde spolu s nimi podle tradice obnoví svou profesi. Po zaopatření umírá nad ránem 11. ledna 1663 ve svých 58 letech. Před smrtí prý spálila své deníky, takže po ní zůstalo jen několik dopisů.

Původně bylo tělo zemřelé Marie Elekty pohřbeno v kapli sv. Eliáše ve Vojanových sadech (fotografie: archiv autora). Později se karmelitky stěhovaly z Malé Strany do bývalého kláštera barnabitů u kostela sv. Benedikta na Hradčanech. S nimi i ostatky Marie Elekty.      

Hned po smrti Marie Elekty se vyrojily pověsti o zázračných světlech a hlasech, které se klášterem rozléhaly. Jedna ze sester soustavně cítila vůni fialek, další zase pravidelně vídala nebeskou záři. Jiná se úspěšně zbavovala nesnesitelné migrény tím, že pokládala bolavou hlavu na náhrobek.

V roce 1666 měla jedna z řádových sester zvláštní sen, ve kterém se jí zjevila Marie Elekta a řekla, že její tělo je neporušené. Proto představená kláštera, matka Eufrasie, nechala hrob otevřít. Tělo bylo nalezeno v jakési černé páchnoucí tekutině skutečně neporušené, ale řádový šat byl zetlelý. Následně bylo tělo vyjmuto a odneseno na půdu, kde i nadále nepodléhalo rozkladu. Navíc bylo vláčné a dalo se s ním pohybovat.

Odborná komise tělo přezkoumala v roce 2003. Dospěla k tomuto závěru: „Komise považuje dochování mumie vzniklé přirozenou cestou za pozoruhodné a mimořádně vzácné. Komise konstatuje, že zachovalost mumifikovaného těla Marie Elekty i po 340 letech od poslední oficiální odborné komise, vedené v roce 1677 prof. Mikulášem Franchimontem, trvá.“ Téhož roku byl i zahájen proces kanonizace.

Tělo jako zázrakem přetrvává v zachovalém stavu dodnes. Sestry jen matku Elektu přibližně jednou za dva roky převléknou do nového šatu. Jistým zázrakem je i fakt, že ostatky Marie Elekty přečkaly bez újmy období totality. V roce 1950 musely sestry klášter opustit. Ostatky matky na místě ale nechaly. Kardinál Josef Beran jim tehdy vzkázal: „Nechte ji zde. Je-li svatá, uchrání vás i váš klášter.“ Po dvaačtyřiceti letech se sestry vrátily zpět.

Elekta z Hradčan kdysi pronesla věštbu, která je nadějí pro všechny v této těžké době koronavirové epidemie. „Až bude české zemi nejhůř, pomůže jí zázrak, síla a odhodlání.“  Věřící ostatně tvrdí, že zázraky se na její přímluvu dějí dodnes, a tak i my bychom měli brát její věštbu jako povzbuzení, i když všichni nejsme praktikujícími křesťany. Možná měla Marie Elekta mimo jiné skutečně i dar jasnozřivosti. Tento rok řád opouští klášter a vezme s sebou samozřejmě i zázračně dochovanou mumii matky Elekty.

Mnišky Bosé Karmelitky žijí již rok v Drastech nedaleko středočeských Klecan. Tělo Matky Elekty stále zůstává v klášteře na Hradčanech (ten nyní patří jejich bratřím Bosým Karmelitánům od Pražského Jezulátka). Tělo Matky Elekty bude přestěhováno do Drast až po dostavbě nové klášterní kaple a patřičného místa, kde Matka bude trvale umístěna. Podle stavebních plánů bude toto místo přístupné veřejnosti. V současné době je Matka Elekta stále v původním klášteře, bratři však provádí v domě různé stavební úpravy, protože dům má sloužit veřejnosti. Proto je nyní umístěna v neveřejné části kláštera a nelze ji navštívit.

 

napsal Petr Matura

fotografie: archiv autora