Americké vzpomínky IV.

Dnes uvádíme předposlední část ze seriálu Relikvie paní Soni Sochové, který vznikl na základě skutečných událostí. Jeho předchozí část najdete ZDE.

Flora odvezla otravné potomky na den k babičce a pak odjeli s Henrym někam za nákupy do hypermarketu.

Obejdu se.

Tahle odcizená bludiště žerou peníze, čas a lidskou fantazii. S obrovským nákupním vozíkem je to jízda na celé dopoledne. Rallye „Prací prášky - Fazole s kečupem“. Vítěz dostane „dva za cenu jednoho“.

Zůstali jsme na zahradě. Konečně siesta, tentokrát ve dvou.

Pro změnu - opět vedro. Skládací zahradní nábytek, chladič s pomerančovou šťávou a kazeťák s Lucií.

Sedím pod stromy a „je mi dobre“.

Naproti mě leží Petr, rozvalený na bílém plastovém lehátku a pročítá si motomagazín. Tváří se, že si pročítá motomagazín.

„Ta Flora je ale klidná. Odjela na country večer a nechla v kuchyni bordel jak po výbuchu atomovky.“

„Třeba to nestihla uklidit.“

„Ne nestihla. NEBUDE to uklízet. Ptal jsem se Henryho. Dnes odpoledne má přijít Stella.“

„Pomocnice?“

„Jo. Klidně v tom nepořádku žijí dva dny. Jak to, že to Henrymu nevadí?“

„Zvykl si ... to máš tak všude. I v Anglii. Když jsem chodila uklízet k Julietě, bylo v pátek na lince dvanáct hrnků, plesnivých a zasušených. Nedělají si s tím žádné starosti. Uklizený dům pro ně není prvořadá záležitost. Je to normální.“

„Nesnáším nepořádek.“ Pravda pravdoucí. V jeho ostravském bytě bylo vždy uklizeno. Na chlapa až moc dobře uklizeno.

„Chceš šťávu?“

Přikývl.

Chladič tiše zavrčel a vypustil dvě deci oranžového džusu. Petr se natáhl pro sklenici a druhou rukou si zaclonil slunce.

Vidí na příjezdovou cestu. „Máš tu toho svého kovboje.“

„Koho???“

„Jede sem ten mladej farmář ..... no ten..... Tom Cruise.“

„Velmi vtipné ......“ prošla jsem přes kuchyň a verandu k hlavním dveřím.

Christopher mezitím zaparkoval před Henryho trávníčkem a zatroubil.

„Hello, něco jsem ti přivezl.“ Otevřel přihrádku na doklady a podal mi malou skleněnou lahvičku.

„Jé, ty jsi nezapomněl? To je fantastické! Je pravá?“

„Jistě, z ranní expedice.“ Prohrábl si černé, na krátko ostříhané vlasy.

„Díky, co za to?“

„Jeden dolar.“ Široce se usmál. Američtí dentisti odvádějí vynikající práci.

„Mohl bys chvíli počkat? Něco ti přinesu.“ Vběhla jsem do domu a beru schody po třech. V pokoji zuřivě přehrabuji batoh. Tady to je!

Za minutku jsem zpět u auta.

„Mám pro tebe něco lepšího.“ podala jsem mu naši bankovku. „Stále platí, až k nám do Čech někdy přiletíš, můžeš si dát třeba pivo.“

„Dvacet? Chtěl jsem jen dolar.“

„To vyjde ....no ..... skoro nastejno.“ Přemysl Otakar I. lehce zrudnul. Christopher založil modrého českého krále mezi zelené americké prezidenty.

„Tak fajn, díky a měj se.“

Zamávala jsem mu a počkala, až zmizí za rohem ulice.

„Co ti chtěl?“ Petr mi nakukuje přes rameno.

„Přivezl mi deci surové ropy. Vrací se z noční směny.“

„Ty seš fakt prdlá. Jenom kvůli tomu sem jel takový kus?“

„Proč ne? V sobotu jsem si musela vyslechnout hodinovou přednášku o zpracování americké, samozřejmě že nejlepší ropy na světě. Tak jsem ho chtěla trochu vyhecovat.“

„Ukaž....“ Převrátil lahvičku proti slunci, tekutina se přelila.

„Má barvu jak lesní med.“ Odšroubovala jsem vršek. „A smrdí jak benzín.“

„No, to je přece jasné, když je to ropa.“ vysvětlil pan Chytrý.

„Miliony let starý originál. Krev dnešního světa.“

„Hm.“

„Hele!!! Tady něco plave. Vidíš ty červené tečky?“

„Kdo ví, co ti to přinesl a kde to načerpal...“ Vrátil se na lehátko a zahloubal se do světa motorů.

Uložila jsem poklad do plastové krabičky od zmrzliny a schovala do batohu. Ať je to cokoliv, všem doma budu nepokrytě tvrdit, že je to pravá americká ropa přímo z vrtu Bobbyho Ewinga.