Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /  Tradice českých Vánoc - Mikulášská naháňačka

Tradice českých Vánoc - Mikulášská naháňačka

Redakce Babinet

Už je tu zaséj poslední měsíc v roce. Roby začínajú blázniť z metlama, kýblama a dajakýma serepetičkama, aby sa domácnosť blyščala.

Ludé sa pomály začínajú v kvelboch mlátiť o košíky, zboží či místo ve frontě. Né, že by moseli stáť frontu na banány, mandarinky či podzemnicu olejnú jak za socializma. Kapitalizmus, ten náš, s řácky pokřiveným ksichtem, nám nabízá také faň služby, že z deseti pokladen v márketě jedú enem dvě. Tož z teho ty fronty a zuřivosť národa. Ludé majú chuť sa o temto časi pozabíjať enem proto, aby sa poslední týdeň v roce mohli milovať.

No ešče předtým sa slaví Mikuláša. Ide o jedného z velikéj partyje svatých, no lud obecný to spěšéj bere jak dať harantom nejakú maškrtu do pytlíka či do pančochy. V týchto dňoch možeme aj pozorovať, jak sa u ludstva zjavujú pradávné zvyky, třeba lidožrútsvo. To právě gdyž děcka z obrovskú chuťú ukusujú hlavy čokoládovým andělom, čertom a Mikulášom. No v deň téj velkéj slávy chodija aj živé atrapy a to može vyvolať dajaké problémy. Ttřeba jak v téj dědině...šak čtite.

Z oken obecního úřada sa kúřilo a gdyby bratři hasiči nevěděli, že zasedá obecní rada, tož už by hlásili poplach. No to nebyl kúř z cigaret, to sa pantátom dýmilo z lebení jak zmýšlali keho obsadiť do rolí Mikuláš a spol. Nigdo sa teho nechcel ujať. Jedni ze strachu před robama, gdyby dom došli nakvíkaní, a to by došli, iní zaséj nechceli ze sebja dělať šašky. Černoprdelníci sa hlásili, no tým starosta řekl, že by létali s kasičkú po dědině a natahovali paprče a oni potřebujú nekeho, gdo by dával. A k temu by sa ešče dalo očakávať, že si z teho zrobija náborovú akciju. „Tož a co gdybyzme nabídli funkciju Mikuláša Metúdovi,“ navrhl novú variantu Jura Rygol. „Při voďéní barana sa uvedl faň. A gdybyzme k němu zehnali ešče dva nejaké nezaměstnané za dajakú korunu a flašu slivovice...“ A bylo dohodnuté. Za čerstva přemluvili na post čerta místního ožralu, kerý od převrata pro stát neoddělal ani minutu. Anděla urobili sice z inžinýra, no takéj trúby, že sa mu prácu nigdo ani nepokúšal nabízať.

Ogarom vysvětlili, že najprv pújdú navečer do školy, gde bude Mikulášská besídka. No a potem potáhnú po chalupách podla zeznama, gde sú malé děcka. Tož faň. Metúd, Józa Ožrala, a Inža Génius lapli před akcijú do hasičárně a že sa mosija posilniť darovanú flašú slivovice. Inža Génius sa zpříkal, no jak do něho naléli prvú štamprlu už sa zubil jak Otík z Vesničky mojéj střediskovéj. A než nastal čas jíť odměňovať, byli napití jak zákon káže. Aj gdyž to do školy bylo kúsek, radši ich odsmýkali hasičskú Ávijú.

Jak zmerčili třeťáci ze štvrťákama, že Metúd s partyjú sa giglú do školy, zadusili cigarety a valili do jídelny podívať sa na tu čurynu. „Vitajte děcka,“ zabékal Metúd. „Tož zme sa na vás přišli podívať z téj nebeskéj báně...“ Vtem mu oko sklúzlo na čerta, tož dodal: „A aj z opačných koncú. Nás nezajímá jak študujete lebo esli ste hodňučtí. Na tem ani trocha nezáleží.“ Rodiče, keří doprovázali svoje ratolesti, sa začali ošívať. „Divajte sa, hleďte,“ pokračoval Metúd, „já sem tak tak prolezl základkú a dneskaj su svatý.“ Nevěřící sa smíli, věřící zalamovali paprčama a božákali o odpuštění pro to trdlo. „Podivajte sa, třeba toť čertisko. Po převratě nerobil ani minutu a všecky ty roky je deň co deň nametený za státní kopejky. A najhorší příklad máte v andělovi. Vyštudoval na inžinýra, no je z něho také tela, že ho nevezmú ani do družstva poklúzať. Tož co je lepší, děcka, učiť sa lebo neučiť?“ „Neučiť,“ zatřáslo celú školú. Aj z Vladimírem Iljičem to škublo.

To už začali ludé brblať a paňčelka z teho mjela účes jak gdyby strčila paprču do zásuvky. „Tož a včíl si děcka zistíme, gdo si co zaslúží,“ nedal im vydýchnúť Metúd. „Prozraďte mi, gdože je na škole najvětší šprt?“ Všecky děcka v momentě namířili paprče na Leónka Horenosa, syna měsckéj naplaveniny. „Tož čerte a doňho! Daj mu co proto,“ zařvál Metúd. Čert vystartoval a jačácí Leónek býl v jeho moci. Cpal mu uhlí za košelu, do gatí, gde sa dalo. Aj mama, kerá sa snažila zachrániť svojeho haranta, dostala svoje.

Jak sa ich podařílo odtrhnúť, začal Metúd hulákať znova. „A včil nám prozraďte, děcka, gdo je tu najhorší. Gdo má samé pětky a dvojky s chování?“ Chvílu bylo ticho, no potem sa postavili, už od pohleda dva tací vybíjanci. „Cože, enem dva?“ podivil sa Metúd. „Tož si poďte vzíť ten koš plný čokolády a bonbónú. A rozdělte sa s tyma, keří vám slúbija, že sa nebudú učiť.“ „Já, já, já,“ hulákali děcka jedno přes druhé. No to už bylo na rodiče aj učitele tak akoráť. Začali sa stahovať okolo téj svatoďábelskéj trojice. Tým sa v poslední chvíli podařilo vyklúznúť ze dveří a začala sa obrovská mikulášská naháňačka po dědině.

A třeťáci ze štvrťákama, s cigárama v hubě, do teho enem hulákali: „Gdyž sa u nás chlapi poperú, tož enem nožem alebo sekerú....“

/Mikulášská naháňačka : Radek Dolanský/

Sv. Mikuláš 6. prosince je třetím adventním svátkem .

Svatý Mikuláš – st. Nicholas byl podle legeny biskupem v Myře (dnešní Turecko) a jelikož měl rád děti, stal jejich patronem. Házel jim za okno dárky a zlato, které zdědil po svém otci. Pověsti o svatém Mikuláši se vzájemně mísily, a tak zvyk dávat dárky do punčoch pochází od italské babičky Befany, která v Itálii nahradila Mikuláše. Český Mikuláš rozdává dětem většinou sladkosti a ovoce (zlobivým i uhlí) a chodí společně s čertem a andělem.

Svatý Mikuláš se považuje i za otce Santa Clause. Více se dočtete v dalším článku o Tradicích českých Vánoc Santa Claus nebo Ježíšek?

/Komentář o sv. Mikuláši: Hana Formánková/

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip