Babinet.cz / Tvůrčí dílna / Život a vztahy / Svátkem sv. Ondřeje začíná období adventu. Jaké tradice a rituály se k tomuto dni vztahují

Svátkem sv. Ondřeje začíná období adventu. Jaké tradice a rituály se k tomuto dni vztahují

23.11.2024 - redakce Babinet.cz

svatý ondřej a advent

foto / Unsplash

Svátek sv. Ondřeje, který je jedním z dvanácti apoštolů, spadá na 30. listopad a určoval začátek adventu. Svatý Ondřej je patronem a ochráncem rybářů a obchodníků s rybami, sedláků, řezníků, horníků, provazníků či nosičů vody, ale i Řecka, Ruska, Skotska či Sicílie. Podle lidových tradic je patronem šťastných svateb a nevěst.

Svatý Ondřeji, chci ženicha, bohatého a krásného!

Tento svátek je neodmyslitelně spjatý v první řadě s věštěním. Není samozřejmě jediným svátkem, který je takto zaměřen. Jedná se o podobné zvyky jako na Štědrý den, ale protože je sv. Ondřej vnímán jako patron šťastné svatby, v noci z 29. na 30. listopadu mají věštby hlavně pro svobodné dívky mnohem větší váhu. Navíc na den sv. Ondřeje byly věštby pro naše předky nejsměrodatnější, což bylo logické, protože začínal nový liturgický rok a každého zajímalo, co ho čeká.

Nevěštily ale jen svobodné a vdavek chtivé dívky, ale i ten, kdo chtěl znát svůj osud nebo jaké bude příští rok počasí.

K poznání svého osudu byly potřeba čtyři hrnečky, do kterých se postupně vložila hlína, hřeben, kousek chleba a prsten. Pak se hrnečky pečlivě promíchaly, aby se nevědělo, kde se jednotlivé věci skrývají. Ten kdo chtěl znát, co ho v příštím roce čeká, musel jeden vybraný hrneček odklopit. Když byla pod hrnkem hlína, znamenalo to smrt, hřeben symbolizoval nemoc, chléb byl symbolem zbohatnutí a prsten znamenal svatbu.

Kdo chtěl znát předpověď počasí na příští rok na svatého Ondřeje hodil dřívko na vodu: přeplynulo-li, byl mokrý rok, zůstalo-li na povrchu tiše, čekal se suchý rok.

Naši předkové též chodili do lesů a sadů, kde třásli větvemi, aby přivolali na radu bůžky a duchy. Když se větve stromů utišily, šeptali do korun stromů svá přání a kladli otázky týkající se věcí příštích. Strom jim dával znamení souhlasným pohnutím větve nebo šumem, zapraskání v koruně znamenalo ne.

Věřilo se, že od půlnoci v den svého svátku sesílá svatý Ondřej poctivým spícím krásné sny. Co se o svatoondřejské noci zdá, je potřeba si hned ráno po probuzení zapsat. Takový sen se pak během roku docela určitě splní. Ovšem pokud bude ráno první pohled z okna, tak i když si sen pak zapíšeme, už se nesplní.

Také bylo důležité vědět, že na svátek sv. Ondřeje musí být všechny selské práce ukončeny dříve, než nastane soumrak a všechno nářadí a náčiní se musí uklidit. Pokud by se tak nestalo, jedna pranostika praví, že úroda příští rok bude stát za zlámanou grešli a druhá že máme smůlu a musíme počítat s návštěvou čerta nebo čarodějnice.

Nejzásadnější však bylo věštění svateb a ženichů, protože svatý Ondřej je jejich patronem. Dívky k němu přistupovaly velmi zodpovědně a držely před ním půst, aby bylo co nejúčinnější.

O půlnoci před svatým Ondřejem svobodné dívky chodily klepat na kurník a přitom volaly: “Kohoutku, kohoutku zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky, vy nechte kokotání, nekazte mi, nekazte vdávání.” Když se ozval kohout, dívka se měla do roku vdát. Jestli se ale ozvala slepice, žádná svatba na obzoru nebyla.

Dívka před spaním poklekla u své postele, odříkala modlitbičku ke sv. Ondřejovi a poprosila ho, aby jí ve snu ukázal budoucího manžela. Věřilo se, že co se v tuto noc zdá, to se určitě splní.

Dívka, která se chtěla vdávat, zasadila 30. listopadu větvičku do květináče a každý den ji zalévala vodou nabíranou do úst. Jestliže se tato větvička do 25. prosince, tedy na Boží hod, zazelenala nebo vykvetla, bylo to pro dívku znamení, že se brzy vdá.

Oblíbené bylo věštění z knedlíků. Těsto se rozdělilo na pět kousků a do čtyř se zabalily papírky se jmény chlapců, pátý se nechal prázdný. Když se knedlíky vařily, tak se čekalo, který vyplave nahoru první. Po rozříznutí si pak dívka buď přečetla budoucího ženicha, nebo našla prázdný papírek, který znamenal, že svatba zatím nebude.

O půlnoci bylo další tradicí třesení bezem nebo plotem, který měl v duchu pronášené říkanky dívce naznačit, odkud přijde její ženich. Důležité bylo odříkat říkanku:

„Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
kde můj milý dnes.
Třesu, třesu tímto plotem
všecí svatí mým životem.

Kde je můj milý dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.“

Pokud místo psa zakokrhal kohout, znamenalo to, že se děvče vdá mimo svou vesnici nebo město.

Další zvyk pochází z 18. století, kdy několik svobodných dívek dalo na lopatu kousky chleba, každá jeden. Který sežral pes jako první, ta se měla také jako první vdát. Říká se, že často dívky podváděly a tajně svůj kousek potřely zespodu sádlem, aby byl pro psa lákavější.

Zajímavý byl i zvyk počítání dříví na topení. Sudý počet ukazoval na ženicha mládence, lichý na vdovce.

Asi nejznámější tradicí je házení botou. Dívka se postaví zády ke dveřím a hodí dozadu střevícem. Jestliže je špička boty obrácená ke dveřím, znamená to, že se do roka vdá a odejde z domu, pokud je bota opačně, zůstane další rok doma.

Jiná možnost pro svobodné děvče byla, že napsalo na cedulky jména ženichů, kteří přicházeli v úvahu a vložilo je před spaním pod polštář. Jméno ženicha pak zaručeně bylo na jednom z papírků, které v noci vypadly na zem. A pokud z postele nevypadl žádný, žádná svatba se další rok nekonala.

Jinde zase večer dívky napsaly jména tří mládenců na ženění na stejně velké papírky, daly je pod polštář a ráno před rozedněním se zavřenýma očima jeden vytáhly a to byl vybraný ženich.

O půlnoci bylo možné spatřit obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či díži, v zrcadle nebo v komíně.

Poměrně drastické bylo věštění z kostí mrtvé ropuchy, zahrabané několik dnů do mraveniště. Když si děvče následně vytáhlo kůstku v podobě háčku, mládence přitahovala, pokud našla plochý lopatkovitý tvar, bylo tomu právě naopak.

A na závěr pár pranostik, které se váží k svátku sv. Ondřeje: