Možná si někteří z vás ze školy pamatují, že součástí výuky (a to nejen v rámci přírodovědného kroužku) byla výroba herbáře. V dnešní době už to tak rozšířené není. Čest výjimkám, kde je to stále ještě v programu výuky, neb je to zcela určitě správné. Cíl dnešní práce je teda jasný, budeme tvořit herbář. Pojďme ukázat dětem, jak krásná a zajímavá činnost to je.

Herbářů je zcela jistě vícero druhů, základní informace si povíme (přesněji Wikipedie nám to prozradí) na konci článku. My se ale zaměříme na ten nejtypičtější a také nejstarší z nich, a sice sbírku sušených květin. Co je krásnějšího, než například luční květiny?

foto / Unsplash

Úkol 1.

Běžte do lesa, na louku, do přírody.

Kochejte se, dívejte se kolem.

Zhluboka dýchejte a relaxujte. Užívejte si to !

A sbírejte květiny, byliny, lístky - prostě to, co vás zaujme. Buďte ale opatrní, neničte zbytečně přírodu.

Úkol 2.

Doma si pak nachystejte bílé papíry a nasbírané kytky vždy vložte mezi dva listy.

Tyto naplněné listy pak vložte do nějaké hrubší knihy a něčím ji musíte zatížit, třeba dalšími knihami.

Nepoužívejte noviny, tisk vám výsledek znehodnotí, stejně tak nevkládejte květiny přímo do knihy.

Začíná fáze čekání, během této doby se květiny vysuší a vylisují.

Úkol 3.

Opatrně vždy zhruba po dvou či třech dnech květiny zkontrolujte, pokud jsou papíry mokré, vyměňte je, některé květiny totiž pouští šťávu.

Pozor, lisované květiny jsou velmi křehké, nepolámejte si je.

Úkol 4.

V mezidobí si rozmyslete, jak budete herbář tvořit?

Zda budete květiny lepit do sešitu - pak je načase si nějaký hezký (lepší je větší formát A4 bez linek) pořídit, nebo je budete lepit na volné výkresové čtvrtky - rovněž je nutné je dopředu zakoupit.

Inspirujte se na internetu, najdete zde stovky ukázek, jak výsledný herbář pojmout.

Ale zapojte hlavně svou představivost, fantazii, je to přece jen váš herbář.

Úkol 5.

Dejte dohromady vše, co budete při další práci potřebovat :

- sešit nebo volné listy (případně pak fólie na ně a šanon na zakládání)

- lepící páska (lepší je papírová)

- nůžky

- pero na psaní

- v případě, že chcete být kreaitvní a zdobit, připravte si i tyto věci (pastelky, fixy, ozdoby...)

Úkol 6.

Jdeme na poslední fázi, a sice kompletaci.

Nejprve opatrně vyjměte zcela usušené květiny z knih, rozložte si je na stole.

Poté postupně každou květinku položte do sešitu či na volný list tak, jak chcete, aby byla, a lehce na několika místech přelepte tenkým proužkem lepící pásky (květina se nesmí hýbat).

Doplňte popisek - to znamená, název květiny, kdo si troufá, dá název i v latině (na internetu se tyto informace dají lehce najít), můžete přidat i pár zajímavosti o dané květině.

Další informací pak může být datum a místo sběru.

Dozdobit poté můžete i různými malůvkami.

A takto pokračujte list za listem :-)

Úkol 7.

Kochejte se a chlubte se svým nádherným herbářem.

A teď se vraťte úplně na začátek, kde jsem psala, že zde bude i nějaké to poučení. Tak tady je ...

Herbář je soubor herbářových položek. Může být tvořen sušenými rostlinami, sušenými semeny a plody, fotografiemi rostlin, plody naloženými v lihu, atd. Herbáře jsou důležité pro výuku botaniky.

Slovo „herbář“ je počeštěné latinské herbarium, od slova herba, česky „bylina“. Zprvu byl tedy herbář chápán jako kniha o léčivých rostlinách. Nejstarší taková kniha, vzniklá na území dnešního Česka, je Herbář aneb Bylinář Pietra Andrea Mattioliho, vydaný v Praze roku 1562 Jiřím Melantrichem z Aventina a do češtiny přeložený Tadeášem Hájkem z Hájku. Tento herbář obsahuje černobílé dřevoryty rostlin s popisy. Od 17. století se pak význam herbáře posouvá k dnešnímu pojetí, tedy sbírka sušených rostlin.

Druhů herbářů je více, jak je už ale uvedeno výše, my se v tomto článku zaměřili na ten nejrozšířenější...

Tradičním herbářem je sbírka sušených rostlin (někdy nabízená digitálně přes internet) na bílých čtvrtkách. S rozvojem botanizování a technických možností se však rozvíjí i možnosti pro kolekce rostlin. V poslední době je to hlavě fotografie a video. Pravdou je, že kvalitní herbáře jsou většinou postaveny na suchých rostlinách a obsahují k tomu jako doplněk nějaký jiný typ kolekce. Zde jsou typy herbářů:

• Sbírka sušených rostlin - to je nejstarší typ herbáře a zároveň v současnosti nejrozšířenější. Jedná se o sušené rostliny, které jsou zčásti slisované. Bývají položeny na bílém papíru či čtvrtce (schedě), která je opatřena etiketou. Z hlediska uložení na papíru se dělí na:
  • podlepované - vyskytují se v nejstarších kolekcích. Styčná plocha rostliny a papíru je slepena lepidlem;
  • volně pokládané - rostliny jsou volně kladeny na papír či do desek;
  • páskované - rostliny jsou k podkladu připevněny za jednotlivé větve normovanými pásky papírové lepenky či izolepy;
  • přichycované - rostliny jsou přichyceny k podložce dvěma normovanými pásky přes celou osu rostliny.

napsala Andrea Pastirčáková

^{Zdroj: Wikipedie}