Zámek Horšovský Týn nacházející se na jihozápadě Čech v Plzeňském kraji je dnes oblíbeným turistickým cílem. Původně zde na ostrohu nad řekou Radbuzou kdysi stával mohutný biskupský hrad založený ve 13. století, který byl po ničivém požáru roku 1547 přestavěn na skvostný renesanční zámek. V jeho interiérech je dodnes zachována vzácná kaple z této doby.

 

Po husitských válkách se hrad dostal z církevního vlastnictví do rukou šlechty, mezi prvními majiteli byli Ronšperkové. V roce 1535 získali panství Lobkovicové, konkrétně Jan mladší Popel, věrný stoupenec Ferdinanda I. V roce 1547 však hrad těžce poničil rozsáhlý požár. Jan Popel nechal o tři roky později trosky přestavět na renesanční zámek, který si svůj vzhled zachoval dodnes. Po smrti jeho syna Viléma, odsouzeného za účast na stavovském povstání, přešel zámek do rukou hrabat Trauttmansdorffů, kteří jej vlastnili více než 300 let. Zámek je unikátní tím, že po renesanční přestavbě v 16. století nebyl zásadně měněn.

Zámek Horšovský Týn / foto Pavel Vlach, Wikimedia Commons, Public domain

Jako ke každému starému sídlu se i k Horšovskému Týnu váže celá řada legend. Jedna z nejděsivějších pověstí vypráví o ohnivém kohoutovi, záhadném tvorovi, který byl kdysi dávno zazděn v hradbách Horšovského Týna. Podle pověsti však během mrazivého dubna roku 1547 došlo ke zhroucení části hradeb. Z trosek vylétl rudý přízrak – ohnivý kohout, jehož strašlivé kokrhání se rozléhalo po celém městě. Přízrak poskakoval po střechách, které vzápětí vzplály, a sžíravé plameny pohltily městečko i samotný hrad.

Statečný kovář Matěj, který už měl pověst sukničkáře a lehkovážného muže, se odhodlal zkrotit běsnícího kohouta. Popadl železnou klec a po zoufalé honičce plné nebezpečí se mu podařilo přízrak polapit. Zazdil jej v hlubokém výklenku zničeného hradu. Město bylo tehdy zničeno, mnoho obyvatel zahynulo. Nikdo však nikdy nenašel přesné místo, kam Matěj kohouta uvěznil. O dva roky později se do Horšovského Týna vrátil Jan Popel z Lobkovic, jenž nechal zbytky hradu zachovat a pouze je začlenit do nového zámku, aby se předešlo případnému uvolnění přízraku. Podle zámeckého personálu je však občas slyšet tlumené kokrhání, které prostupuje zdmi. Nikdo se neodváží staré zdi narušit – strach z ohnivého kohouta je stále živý…

Jedna z nejznámějších místních pověstí vypráví o Bílé paní, která se zjevuje na zámku. Její příběh je spjat s vládcem Wolfem Dobrohostem z Ronšperka, známým svou krutostí. Říká se, že Wolf si z jedné vojenské výpravy přivedl krásnou ženu, kterou však nechal odstranit, aby si mohl ponechat svou druhou manželku. Někteří věří, že duch zavražděné ženy se nikdy nezbavil bolesti a bloudí chodbami zámku, oděn v bílém závoji…

Wolf Dobrohost však byl nejen krutý pán, ale i muž, jehož skutky se nesmazatelně zapsaly do historie Horšovského Týna. Jeho vláda byla poznamenána útlakem poddaných, porušováním dohod a bezohledným vymáháním peněz. Když se jeho činy staly neúnosnými, lidé se proti němu vzbouřili. Po jeho smrti však hrůza neskončila. Pověsti tvrdí, že jeho duše nenašla klidu a proměnila se ve vlka s očima zářícíma pekelným ohněm. Tento strašidelný vlk prý bloudí nocí, číhá v uličkách města a setkání s ním přináší smrt nebo těžkou nemoc těm, kdo ho spatří.

Na zámku se také objevuje duch hraběte z Trauttmannsdorfu, vášnivého milovníka zvěře. Jeho posedlost bílým jelenem, kterého si dovezl a věnoval mu veškerý svůj čas, se mu nakonec stala zkázou. Hrabě se zvířetem trávil tolik času, že jeho zdraví rychle upadalo. Když už byl na smrtelné posteli, z posledních sil zabil jelena, jako kdyby tím ukončil jejich zvláštní pouto. Jeho smrt však přinesla další záhadu – hrabě se údajně zjevuje v zámeckých komnatách jako duch, trestaný za to, že miloval zvířata více než lidi…

napsal Petr Matura

Zdroje: hrady.cz, Březina, K.: Přehled hradních a zámeckých strašidel, zamek-horsovskytyn,cz, turistickamapa.cz