Necelých třicet kilometrů od Brna leží obec Dolní Kounice. Na tomto místě se skutečně bohatou historií najdeme celou řadu zajímavých památných míst, jako například hrad a zámek Dolní Kounice, křížovou cestu nebo židovský hřbitov.

Kroky všech milovníků záhad a tajemna však jistě jako první zamíří k pozůstatkům kláštera, který prý byl podle některých zdrojů postaven na ruinách staré římské pevnosti. Pozůstatky kostela ze 14. století si zde můžeme prohlédnout ještě dnes. Kostel byl součástí kláštera Rosa coeli (Růže nebes).

foto / Petr Matura

Klášter podle kronikáře Jarlocha založil v roce 1181 šlechtic Vilém z Pulína a Kounic, který byl tak divokým a drsným bojovníkem, že to bylo už příliš i na samotného papeže. Vilém tedy musel jako pokání za vypálené a vyloupené majetky v Rakousku založit klášter na místě, kde stál jeho kamenný dům, jehož základy archeologové objevili. Již roku 1183 sem přišly sestry premonstrátky z kláštera Louňovice pod Blaníkem. Protože řeholnice nesměly již nikdy opustit klášter, byly pohřbeny pod dlažbou křížové chodby i v klášterních zahradách. Zajímavý je také kruh, kde neroste tráva. V těchto místech se údajně nachází hrob Jiřího Žabky z Limberka, prvního světského majitele Rosy coeli z 16. století.

Velkolepě pojatá výstavba však přivedla premonstrátky do dluhů. Když už téměř své dluhy splatily, přišli v roce 1423 do Dolních Kounic husité a klášter do základů vypálili. V 16. století se zde navíc stala další, pro klášter nešťastná událost, a to když se roku 1525 kněz Martin Göschel, který přestoupil na luteránskou víru, zamiloval do místní jeptišky a vzal si ji za manželku. Tento skutek proměnil klášter v očích místních lidí na ohnisko hříchu, kde údajně docházelo k neřestem a orgiím.

Podle pověsti byl nakonec Martin Göschel davem pobouřených, rozzuřených vesničanů vyvlečen ven a zbit, jeptišky byly vyhnány a některé dokonce i zavražděny. Martinova manželka prý skončila zaživa zazděná přímo v chodbě severní části kláštera... Kvůli nátlaku olomouckého biskupa Stanislava Thurza musel nakonec Martin Göschel opustit nejen klášter, ale i Dolní Kounice. V Mikulově se pak Martin přidal k novokřtěncům, za což byl později souzen, mučen a zemřel v biskupském vězení. Za následujícího olomouckého biskupa pak konvent zcela zanikl a zpustlé pozemky byly ponechány svému osudu. Je však možné, že duše nebohých jeptišek dodnes v klášterních zdech nenašly svůj klid… A jak se asi cítily tyto nebohé osoby v dalších reinkarnacích?

Panství pak několikrát měnilo majitele, až ho roku 1698 koupili strahovští premonstráti a klášter obnovili. V roce 1703 byl vysvěcen, avšak záhy, ještě téhož roku, podlehl požáru a následně již klášter obnoven nebyl.

Ve zdejší zasypané klášterní studni má být podle pověstí ukrytý poklad. Podzemní chodba údajně vede šikmo dolů až k řece Otavě. V bočních výklencích se prý až do dnešních dnů nacházejí kostry umučených vězňů. Od studny asi navíc vedou tajné chodby až k hradu. Je však velice zajímavé, že navzdory divoké historii je klášter místem s velmi silnou pozitivní energií. Podle názoru některých senzibilů tato energie prý nejsilněji vyzařuje z bývalého oltáře. Může to snad být zapříčiněno například i dávným výběrem vhodného místa pro církevní stavbu?

napsal Petr Matura

 zdroje: hrady.cz, cs.wikipedia.org, paramag.eu, dolnikounice.cz, M. Stejskal: Labyrintem tajemna, youtube.com, hrady.cz