Dnes již jen zřejmě málo pražských obyvatel ví, že nedaleko Apolináře v Praze, poblíž prastarého kostela svatého Jana na Skalce, stávala až do první republiky nejstarší krčma v Praze zvaná ,,Na vinici“. Nacházela se zde již od 13. století a podle pověstí do ní chodíval již od roku 1326 každou půlnoc Golem ze Židovského města, který prý vždy vyděsil návštěvníky tehdy ještě vesnické hospody před branami Prahy. Již tehdy to bylo místo častých vražd a přepadení.

 Jedová chýše v roce 1920 / Wikimedia commons, Public domain

Na konci 14. století měl krčmu navštívit při svých potulkách s katem sám král Václav IV. v přestrojení za dvorního šaška a kuchaře. V krčmě přistihl dva šlechtice, jež patřili ke spiklencům, kteří mu ve Vídni namíchali jed do vína. Nařídil tedy katovi, aby travičům, kteří si zrovna odskočili zatančit, nasypal do pohárů jed. Pomstil se jim tedy smrtí, kterou chtěli připravit oni jemu. Vykonal tedy vlastně takovou soukromou popravu. Od těch dob se hospoda nazývala ,,Jedová chýše“. Jiná verze ohledně vzniku tohoto jejího názvu je, že do krčmy chodili studenti medicíny, kteří byli spojováni s přípravou léků a jedů.

Za několik století se ,,Jedová chýše“ stala místem setkání různých podivných existencí od umělců po ošetřovatelky z blízkých špitálů a samozřejmě lákala zloděje, podvodníky a další kriminální živly.

Tato hospoda se stala nejpověstnější v celé Praze. Zajímavostí je, že jeden z majitelů prý přivazoval lžíce na řetízky a aby nikdo neukradl talíře, nechal do stolů vydlabat jamky, do kterých se jídlo servírovalo. Když host dojedl, hostinský hadrem otřel lžíci i jamku a byla připravena pro dalšího.

Každou středu a sobotu se zde pořádaly jakési taneční zábavy zvané ,,Schwanf“. V roce 1904 se v hospodě dokonce několik dní skrývala zajímavá osobnost. Byl to bratr kapitána Alfreda Dreyfuse, který byl odsouzen za údajnou vlastizradu. Policie stíhala také Dreyfusova bratra Mathieua Dreyfuse za údajnou spoluvinu. Mathieu Dreyfus, podle vyprávění vysoký muž s obličejem poznamenaným neštovicemi, se zde objevil se svým pražským kamarádem, známým detektivem Friedmanem, který osazenstvo uprosil, aby v ,,Jedové chýši“ dopřáli Dreyfusovi na několik dní úkryt. Ještě tu samou noc však jedna místní lehká ženština vyzvěděla na jednom místním opilci místo, kde se Mathieu Dreyfus ukrývá. Již druhý den byl Dreyfus zatčen a celá hospoda rozmlácena a zavřena.

Roku 1926 zde ještě Karel Lamač natáčel film Dobrý voják Švejk. Od těch dob pak již krčma pustla a dům zakoupil pražský psychiatr, profesor MUDr. Heveroch, jenž na místě nechal postavit dvoupatrové sanatorium. Vypráví se, že byl varován, že místo je prokleté, ale nedal se přemluvit. Za půl roku profesor Heveroch zemřel. Hospoda, nízký domek s mansardovou střechou, krytou šindelem, byla zbourána v roce 1930. Na jejím místě dnes stojí funkcionalistický činžovní dům architekta Josefa Kalouse. Najdete ho na křižovatce ulic Viničné a Apolinářské.

Svérázná krčma byla zpopularizována v kriminálních příbězích ze staré Prahy, podle kterých vznikl seriál Hříšní lidé Města Pražského. Když bylo na plátně nutné odhalit pachatele, zašli Bouše s Brůžkem do Jedové chýše, kde se poflakovala celá pražská galérka. Dodnes toto místo na procházející působí zvláštním, tajemným, ale rovněž i romantickým dojmem.

 

napsal Petr Matura

zdroje: Wikipedie, praguecityline.cz