Když se na jižní straně brněnského kostela svatého Jakuba pozorně podíváte nahoru nad konec gotického oblouku, můžete vidět jednu zvláštnost, a to neslušného mužíčka. Vypráví se, že se vrchnosti nahoře na Petrově a dole u Jakuba nikdy neměly moc rády. Proto, když se začaly současně stavět dva kostely, všichni čekali, co bude dál. Na Petrově měli více finančních prostředků, u Jakuba však zase lepšího mistra stavitele. Dříve pracoval v cizině, svému řemeslu dobře rozuměl a práce mu šla rychle od ruky. Byl prý údajně rovněž i velikým šprýmařem, kterého si oblíbili nejen jeho pomocníci, ale také brněnští měšťané.

Pohled na Petrov / foto Petr Matura

Stavba na Petrově se opožďovala. Dole ve městě si tropili žerty, že jakubský kostel bude dávno hotov, než na Petrově vůbec něco postaví. To Petrovské velmi rozhněvalo. A protože měli větší vliv, postarali se o to, že kameník od Jakuba musel zanechat práce a město opustit. Jen s těžkým srdcem mu to dole ve městě oznamovali. Mistr slíbil, že odejde, ale požádal o splnění přání dokončit jediné okno, na kterém zrovna pracoval. Když okno dokončil a odkryl je, všichni byli překvapeni. Zjistili, že se mistr kameník těm na Petrově dokonale pomstil. Nad oknem, kde se sbíhají oblouky, až do dnešních dnů můžete uvidět malého mužíčka, jak vystrkuje svůj holý zadek na ty nahoře, kteří ho z města vyhnali. Málokdo však ví, že v okně není jen jeden mužíček, nýbrž v něm jsou postavy dvě. Neslušný mužíček je totiž v družném objímání vytesán s "neslušnou ženuškou". Zřejmě se muselo jednat o žert kameníka, když takové sochy umístil na církevní budovu...

Cestou na Petrov / foto Petr Matura

Pozorní turisté, objevující zákoutí moravské metropole, si také mohou povšimnout, že v zadní části dvorního traktu domu číslo 16 na Orlí ulici je k vidění zvláštní socha, možná spíše reliéf mladé a půvabné ženy. Její smutný příběh vypráví o nešťastné lásce. Kamenná panna byla původně mladou služebnou Johankou, do které se zamiloval syn z urozené rodiny. Jenže jak už to tak bývalo, takový vztah nikdo neschvaloval. Když matka viděla, že syn na Johance lpí a odmítá kvůli ní bohaté nevěsty, rozhodla se rázně zakročit. Počkala si, až se syn s otcem vypraví na celý den do okolních lesů na lov, a dívku obvinila, že je čarodějnice, která jejího syna uhranula. Marně se Johanka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, v zoufalství skočila do studny. Když se její milý vrátil domů, krásnou Johanku už nemohl zachránit. Ale protože ji skutečně miloval, nechal si její podobu vytesat do kamene a její krása zdobí zdejší stěnu dodnes.

Nejznámější brněnskou pověstí je však bezesporu ta, která vypráví o zlém drakovi, jenž dodnes v podobě krokodýla visí v průchodu Staré radnice. Kdysi prý zde údajně žil zákeřný drak, kterého se obávalo celé okolí. Dlouho si s ním nikdo nevěděl rady. Až jednoho dne přišel nápad zašít nehašené vápno do zvířecí kůže a tu pohodit na břeh řeky, kde měl drak svoji jeskyni. Drak domnělé zvíře celé sežral a vápno jej nakonec zahubilo...

 

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, mulujibrno.cz, brno-stred.cz aj.