Zříceninu tvrze Kašovice najdeme u stejnojmenné obce, několik kilometrů od města Sušice, na zalesněném vršku nedaleko silnice. I když k ní nevede přímá turistická trasa a běžně se o ní ani neví, stojí určitě za vaši návštěvu.

 

Tvrz Kašovice / foto Petr Matura

Tvrz se připomíná již roku 1341 jako sídlo Sezemy z Kašovic. Posléze se zde vystřídalo několik majitelů. Po husitských válkách byla tvrz připojena k velhartickému panství a od 16. století se uvádí již jako pustá. Váže se k ní však velmi zajímavá legenda, kterou se nechala inspirovat spisovatelka Božena Němcová, jež prý údajně podle této pověsti napsala pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele… A jak víme, leckterá pověst mívá skutečně pravdivé jádro...

Tato legenda vypráví, že v dávných dobách žil na Šumavě mocný pán se svou ženou, jež k údivu všech nosila na čele znamení zlaté hvězdy. Tato paní měla z prvního manželství dceru, která také měla na čele malou hvězdičku.

Když paní umírala, musel jí na smrtelném loži její manžel slíbit, že si opět vezme za manželku pouze jen ženu se zlatou hvězdou na čele. Rok po její smrti se hrabě vydal hledat novou manželku. Projezdil svět křížem krážem, avšak žádnou takovou ženu nenašel. Když byl ohlášen jeho návrat s nepořízenou, nevlastní dcera Božena se polekala, že by ji snad nakonec mohl otčím požádat o ruku. Sebrala si tedy do uzlíčku pár věcí a raději utekla.

Cestou dívka potkala žebráka, s nímž si vyměnila šaty. Teď už by ji nikdo nepoznal. Za nějakou chvíli pak na obzoru spatřila tvrz Kašovice a vydala se směrem k ní. Po cestě ve skalní dutině ukryla svůj uzlíček se šperky a krásnými šaty. Aby nikdo neodhalil její krásu, zavázala si šátek hluboko do čela a zamazala si tváře popelem. Tak se jí podařilo získat místo kuchtíka ve zdejší kuchyni.

Jednoho dne však kuchař náhodou zahlédl její tvář a velice se polekal, neboť na této tvrzi nesměla pobývat žádná žena. Nakonec mu tedy musela Božena slíbit, že se neprozradí a bude i nadále vystupovat jako kuchtík.

Jednou se zdejší pán Václav z Kašovic vydal na bál do blízké Sušice. Božena prosila kuchaře, aby směla navštívit údajné příbuzné ve vsi Dobřín. Kuchař ji dobromyslně pustil. Dívka však běžela ke své skrýši a oblékla se do hraběcí nádhery, v níž pak vstoupila do taneční síně. Všichni žasli nad spanilostí dívky, nejvíce však její nynější pán z Kašovic. I on se Boženě zalíbil, a tak si nakonec vyměnili své prstýnky.

O půlnoci Božena zmizela a pospíchala zpět ke své práci. Kuchař se poněkud zlobil za tak pozdní příchod a přikázal jí připravit vydatnou snídani pro pána. Dívka tajně vhodila do konvice získaný prstýnek.

Při nalévání do šálku cosi zazvonilo a rytíř užasl nad vlastním prstenem. Ihned se zajímal o obsluhu v kuchyni, avšak ke svému rozladění nic zvláštního a neobvyklého neobjevil. Začal se soužit a přemýšlet, kde by neznámou krásku mohl zase vidět. Nakonec se rozhodl uspořádat v Sušici svůj vlastní ples. A opravdu - do sálu vešla opět jeho milá v krásných šatech. Tentokrát z ní rytíř Václav nespustil oči, tančili jen spolu a pouze jen spolu také rozmlouvali. Nakonec jí Václav věnoval perlovou růži. Ale Božena zase o půlnoci zmizela ve tmě…

Na tvrz se opět vrátila již jako kuchtík. Také i svoji růži však podstrojila pánovi ke snídani. Když ji pan Václav uviděl ve svém šálku, přísně udeřil na kuchaře. Ten se všelijak vymlouval, až nakonec přiznal pravdu. Rytíř si nechal předvolat kuchtíka a hned se ho vyptával na růži. Sotva kuchtík promluvil, bylo slyšet líbezný dívčí hlas.

Pan Václav padl před dívkou na kolena a prosil, aby sundala šátek z hlavy. Když tak učinila, zablýskla se hvězda na dívčině čele a šťastný pán ji požádal o ruku. O měsíc později se pak Božena stala paní na kašovické tvrzi...

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, wikipedia.org, tajemstvisumavy.cz, toulejse.cz aj.