Zříceninu hradu Šelenburk, nebo také Cvilín najdeme asi dva kilometry od moravskoslezského Krnova. Místo, kde byl hrad postaven, bylo obýváno již v době halštatské (tedy asi 1000 let př. Kr.). Hrad samotný byl založen v první polovině 13. století, a to zřejmě českým králem. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1253. Majitelem hradu byl vlivný rod Benešoviců a v majetku opavských Přemyslovců byl až do roku 1474, kdy byl dobyt vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Mezi lety 1493 - 1521 byl opraven a přestavěn Jiřím ze Šelnberka a Kosti (odtud novější název Šelenburk). Znovu byl přestavěn Jiřím Hohenzollernerem z Ansbachu (markrabím braniborským a pánem krnovským), který jej odkoupil roku 1523. Definitivně byl opuštěn po třicetileté válce a nezadržitelně chátral.

foto Petr Matura

K hradu se váže strašidelná pověst o morovém vojsku, složeném z obrněných kostlivců. Jedné noci se krnovský zámecký pán vracel domů. Byla krásná měsíční noc a on míjel zříceninu Cvilína. Náhle si všiml bílých koní, kteří se pásli okolo zříceniny. To by ještě nebylo nic tak divného, kdyby na nich neseděly postavy zahalené do temných plášťů. Když zámeckého pána spatřily, vyrazily temné postavy na bělouších z bývalé hradní brány. Když projížděly kolem, všiml si šlechtic, že postavy měly místo obličeje jen lebky s prázdnými očními důlky.

Zvláštní je, že po této děsivé události se zde objevil mor, který zpustošil celý kraj - a mnoho vesnic zcela zaniklo. Za oběť černé smrti tehdy padla i polovina města Krnova. Zjevení těchto mrtvých jezdců tedy bylo zřejmě jakýmsi varováním před následujícími děsivými událostmi. Tato pověst má mnoho verzí, a tak se lze domnívat, že k podobnému zjevení mohlo i skutečně dojít. Vždyť varování před tragickými událostmi jsou známá i z naší moderní doby. Vzpomeňme si například na případ zjevení ,,Motýlího muže“ v USA a jinde.

foto Petr Matura

Stejně tak, jako i v případech jiných hradů, rovněž na Cvilíně měl být ukrytý poklad. Kdysi dávno prý jistý rytíř hospodařil na svém rodném hradu kdesi v cizích zemích. I když jeho panství bylo chudé, byl proslulý svou statečností - a často jej proto zvali mezi nejvyšší šlechtu. Na jednu z takových hostin přijel se svou půvabnou dcerou, které se začal dvořit knížecí syn. Ten se ovšem ráno rytíři vysmál, že tak chudou nevěstu nechce. Rytíře chování syna knížete velmi zamrzelo a potupeni se s dcerou vydali zpět ke svému hrádku v lesích. Časem však rytíř zjistil, že zde nezbohatne, a proto jej s dcerou opustil a společně s malou družinou přesídlili na osamělý hrad Cvilín. Tam se rozhodl pomstít vysoké šlechtě a na cestě z Krnova do Opavy začal přepadat pocestné. Z jednoho krvavého výpadu se však nevrátil. Družina se rozprchla a dcera zůstala na hradě sama s naloupeným bohatstvím. Od té doby se říká, že je na hradě zakletá společně s nejrůznější havětí a čeká na vysvobození. Kdo údajně na hradě vydrží po dobu tří nocí, získá celý poklad a dívku tak konečně osvobodí.

Uplynula však celá desetiletí, možná i staletí. Cvilínský hrad se dávno proměnil ve zříceninu a stále se nikdo neodvážil vysvobodit rytířovu dceru. Až jednoho dne se tak pro samou bídu rozhodl učinit tkadlec Teodork. První a druhá noc proběhla v poklidu. Ovšem třetí noc se začaly dít hrůzostrašné věci. Všude byli hadi a nejrůznější havěť, která se po odvážlivci plazila, a okolo se ozývaly nepříjemné zvuky. I přesto, že uslyšel povzbudivý hlas dívky, aby vydržel, tkadlec se zalekl a prchal k domovu. Tam jej i přes jeho mládí málem nepoznali, neboť samou hrůzou celý zešedivěl. Poklad i dívka zde tedy zřejmě čekají až do dnešních dnů...

foto Petr Matura

Celý vrch Cvilín jako kdyby byl protkán jakousi magickou energií. Přibližně necelé dva kilometry od hradu totiž již od 13. století existuje poutní místo s mariánským kultem. Zpočátku se na něm nacházela socha Panny Marie, která však byla na příkaz luteránského rodu Hohenzollernů v 16. století zničena. Díky snaze převora krnovského františkánského kláštera, který si toto místo velmi oblíbil, zde byla v roce 1684 postavena dřevěná kaplička zasvěcená Panně Marii Bolestné. Místní umělec Heinrich Teuber do ní věnoval dva obrazy s vyobrazením Panny Marie se sedmi meči, jež ji bodají do srdce. Jak uvádí legenda, obrazy vznikly jako prosba za uzdravení malířovy nemocné dcery. Poté, co se dcera zázračně uzdravila, začalo toto místo navštěvovat tolik poutníků, že se do dřevěné kapličky již nemohli vejít. Na začátku 18. století tedy bylo rozhodnuto o stavbě zděného barokního kostela (foto), ke kterému vede směrem z Krnova úctyhodných 222 schodů.

 

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, infokrnov.cz, wikipedie.org